Červen 2016

Rejnoci

28. června 2016 v 22:57 | Václav Kovalčík
Nastaly tvé noci
připluli rejnoci
z dalekých moří

Nastaly časy - rejnoci hlásí
pochoutky světové

Kalamáry chobotnice
do chřtánů rejnoků více a více
navýsost míří

Nádherní tvorové radostně mávají
pohybem posvátným
pohybem vznešeným
pohybem svobodným

Svlačec rolní

26. června 2016 v 12:01 | Václav Kovalčík
Popíná se - budí zájem
bílý svlačec nejvyšší

Plevelný ten květů skvost
rychlostí se množí jen

Bylo mi jej vskutku líto
a tak jsem vyfotil
na věčnou památku
přírodní dar

Báseň o exitu

24. června 2016 v 23:03 | Václav Kovalčík
Exit aj exit nemusí být exitem
ale nový život před námi

Zářivý tunel jest cenným svědectvím
vždyť světlo hlásá harmonii
lásku světa nejbližší

Exit aj exit nemusí být exitem
Nechť moudrost světová přikvapí včas!

Báseň o hadovi

23. června 2016 v 16:13 | Václav Kovalčík
Patří mu respekt v přírodě nádherné.
Občas se zatoulá do lidských domovů.

Hlodavce loví - dobře si hoví.

Takový je živý had,
jenž znamená rovnováhu,
tajný pohled, zemský ráj.

Citát o financích

23. června 2016 v 16:12 | Václav Kovalčík
Lépe finance projíst a propít
než prohrát na sucho v hazardních hrách.

Můj život

21. června 2016 v 9:06 | Václav Kovalčík
Žádná mě nechce - nebude chtít
pro věčnou chudobu pro věčný blahobyt!

Jsem synem faráře
žiji vždy na čáře!
Pohnout se znamená revoltu světovou!

Žádná mě nechce - nebude chtít
pro věčnou chudobu pro věčný blahobyt!

V zemi české v zemi české nelehké soupeřit
s dravými mlýny zákeřných zón!

O teorii „nekonečné“ propagandy a životnosti zhoubné státní moci za každou cenu

20. června 2016 v 21:44 | Václav Kovalčík
Dlouhodobě pozoruji uvedený jev, který se podobá totalitě v nitru demokratického zřízení. Řeč je třeba o zaujatých a předem plánovaných mediálních předvolebních průzkumech. Právě ty, ze dne na den, upevňují hroutící se zoufalý režim, jenž ne a ne kápnout božskou - jenž ne a ne odejít od válu.

I když se nachází dlouhodobě v hnilobném rozkladu, stále má moc z mediálního, byrokratického a redaktorského hlediska. Současní mocní si nechtějí vypustit rybník, proto využívají pro sebe výhodných kontaktů a vazeb dokonce v politickém a hospodářském podsvětí!

Občané si volí své zástupce, kteří na ně většinou kašlou! Stejně to dopadne v neprospěch vyhlášených extrémistů majících svůj vlastní a svobodný názor na daná aktuální témata. Kéž bych se mýlil, neboť se mi nelíbí diktatura EU a mocenský vliv USA doma i ve světě. Volby a referenda často pak dopadají v neprospěch vlastenců, protože jsou média silným hráčem těch, kdož chtějí zlikvidovat přání mlčící většiny.

Význam voleb je tedy zmenšován, ale když se nahromadí volební lístky, pak nabývá na důležitosti. Zvítězí tak tradičně strany, na něž post-sametová veřejnost rovnou nadává. Vliv těch, kdož se nedostanou například do parlamentu, je tuze eliminován ovlivněnou společností a zaprodanými médii.

Vážení občané, kéž bych se v téhle teorii mýlil, kéž bychom si opravdu nenechali diktovat mocnostmi, které znamenají nestabilní a bezohledný svět. Dluhové pasti národů a zmařené životy jsou toho důkazem, přesto nikdo nic neřekne a nepodnikne patřičné kroky ke skutečné svobodě.

Zase tu máme sdělovací prostředky, státní a úřednickou moc rovnou na objednávku! Lidé jsou naštvaní, ale většinou volby dopadají téměř okopírovaným způsobem v neprospěch vlastenců a euroskeptiků! Kdo je tedy mediálně a mocensky u vesla, vyhrává. Těžko se nechá vypudit, a tak použije třeba nekalé prostředky a praktiky k jakémukoliv vítězství, utužení moci a potlačení svých odpůrců za každou cenu "přes mrtvoly."

Václav Kovalčík

Deštivá noc

17. června 2016 v 14:54 | Václav Kovalčík
Noc deštivá bouřkami děsivá
přináší vláhu - přináší déšť

Víme aj víme - ze strachu bdíme
Nedej Bože blesk kulový
krutou ránu osudů!

Noc deštivá bouřemi děsivá
přináší vláhu - přináší shon
strašlivých povodní hrozivých zón!

Naše víra

15. června 2016 v 21:01 | Václav Kovalčík
Naše víra naše víra - toť šestý smysl netopýra
provází životem - provází nás

Jednou přijde východ slunce
jednou zmizí temná noc

Naše víra naše víra - toť šestý smysl netopýra
nabádá k moudrosti vždy a všude

Ne všichni studující jsou flákači!

9. června 2016 v 20:10 | Václav Kovalčík
Veřejné mínění o studujících a vysokých školách není vůbec slavné, zároveň se říká, že je současný systém rychlou produkcí do života nepoužitelných typů. Kam zmizel ten univerzitní zvuk v našem školství?

Dle zlých jazyků se propadl do neznáma, na studentstvo se hledí jako na flákače, kteří se schválně vyhýbají zaměstnání, když studují co nejdéle! Vystřídají třeba několik vysokých škol za svůj život!

Vždycky jsem byl a jsem pro kvalitní vzdělávání, dokonce jsem tehdy kandidoval do Akademického senátu, ale nebyl jsem zvolen, neboť jsem hájil zájmy svých spolužáků a dalších studentů. Prostě jsem měl názor, který nebyl pochopen. Nakonec jsem vystudoval, ale někdy přemýšlím, že bych mohl studovat dál. Láká mě to, jsem si toho vědom.

Ne všechno na univerzitách je košer. Vyskytují se zde také náladově problematičtí vyučující, kteří šikanují studující. Dokonce se uvedené případy řešily danou komisí!

To, co nám média servírují, je jen špičkou ledovce - ne všechno jest odhaleno. A proto bych studenty a studentky paušálně neobviňoval z celonárodního úpadku vzdělanosti, i když veřejnost křičí, aby se zavedlo školné. To je skutečný problém, který by ještě více prohloubil sociální rozdíly mezi rodinami studujících!

A proto razím názor - lépe se vzdělávat a kultivovat než dělat problémy. Tak by to mělo fungovat v našem státě, vždyť máme plno skvělých lidí, kteří jsou třeba dodnes anonymní, a to zcela zbytečně. Dnešní doba musí přát vzdělanosti a skutečně vzdělaným. Ne všichni studující jsou flákači! To je můj osobní názor.

Václav Kovalčík

Verše o lodi

7. června 2016 v 17:23 | Václav Kovalčík
když vidím loď na prodej
zapláču nyní
vzpomenu radosti v srdci mém bijícím
za lásku prožitou s nejbližší rodinou
vždy kalamáry byly podle gusta posvátného
stále jsem věrný moři aj moři
v dalekých krajích já myšlenky měl
prožil jsem nej - nejlepší paměti na konci světa

Můj olověný sen

1. června 2016 v 20:30 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se školství, mezilidských vztahů a fantazie.

Jsem doma v jednom velkoměstě. Je ráno, a já musím pospíchat do školy, i když jsem neudělal maturitu. Beru na sebe co nejvíc věcí, abych na nic nezapomněl. Stále hledám, ale ručičky hodin již ukazují půl osmé a pět minut. Jsem naprosto zoufalý - ve mně převládá chaos z neudělané maturity.

Konečně vycházím ven, náhle zjišťuji, že nemám jízdenku na městskou dopravu. A tak se snažím zavolat svým rodičům, ale z toho vyjde volání o pomoc. Naštvaní hasiči prohledávají okolí. Naštěstí jsem unikl pořádné ostudě!

Procházím městem, zničehonic mě nohy tíží. Podobají se olověnému závaží. Jen abych stihl školu, spěchám dál.

V tu chvíli potkávám spolužáky, kteří mě vedou na jedno místo, kde je všechno noblesně připraveno. Mnoho studentů a profesorů se shromáždilo v temné hodince - při slavnosti, v níž hoří svíce. Vidím známé tváře tvářící se harmonicky a láskyplně.

Chci odejít, protože jsem neuspěl. Vysvětluji spolužákům, že jsem se často do všeho pletl. Bylo to dokonce v mé povaze. Mám prý zůstat a slavit. Všichni najednou chápou mé počínání. Je to divné setkání, vždyť jsem byl tajemně překvapen, i když pobývám ve svém životě někde jinde.

Václav Kovalčík