Květen 2015

Můj pomáhající sen

30. května 2015 v 16:44 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se přírody, mezilidských vztahů a fantazie.

Je krásný letní čas, lidé po práci odpočívají na zahradách i v parcích. Pohybuji se kopcovitým terénem, kde je zajímavá a půvabná příroda. Ptactvo zpívá o sto šest, svými preludiemi se předhání, kdo je vlastně nejlepší. Blížím se však ke skálám, kde je hluboká roklina.

Náhle spatřím ženu s kočárkem, která chce vyhodit své dítě do propasti. Snažím se ji alespoň řečnicky uklidnit, ale bezúspěšně. Jakmile lezu na skálu, tak kočárek končí v hlubokém kráteru. Mladá matka zřejmě neunesla neblahou současnou situaci v naší zemi. Postupuji dolů, abych zachránil dítě a poskytl první pomoc. Zároveň volám policii, záchranku i hasiče.

Po půl hodině přijíždějí, jenže se přihodila zvláštní situace. Svržený kočárek se svým okolím je prázdný. Náhle zahlédnu matku, jež drží své dítě v náruči. Toť zázrak seslaný snad shůry! I když všem vyprávím, co jsem viděl, tak mi nikdo nevěří. Navíc budu muset zaplatit zbytečný výjezd policie, hasičů i záchranářů. Václav Kovalčík

Můj tornádový sen

29. května 2015 v 22:26 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se přírodní katastrofy a fantazie.

Blíží se veliká bouře na horách. Se svým bohatým kamarádem utíkám krajinou. Využíváme dokonce autobusovou dopravu, abychom se co nejrychleji dostali ze spárů rozsáhlého tornáda. Na konečné stanici jsme nuceni vystoupit. Stále nás pronásleduje smrtící bouře. Padají pingpongové kroupy, sníh s deštěm. Oblohou lítají blesky, k tomu hlasitý hrom žene se prostředím.

Nalézáme jednu prázdnou chatu. Nikomu zřejmě nepatří, a tak se do ní schováme před nepříznivým počasím. Mohutné tornádo se blíží k nám. Propadáme tak kruté beznaději. Co se stane s naším malým útočištěm, ví pouze právem rozzlobená příroda! Intenzivně prší uprostřed léta. Náhlý sníh pokrývá zdejší horskou zeleň. Tornádo zuří, cirkuluje, likviduje i naše stavení. Jsme mezi životem a tragickou smrtí. Umíráme ve spárech katastrofického scénáře.

Václav Kovalčík

Můj hledající sen

28. května 2015 v 21:07 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se života ve starém obytném domě s výhledem na Beskydy a fantazie.

Prohlížím si své nové bydliště, docela se ztrácím skupině lidí, které bych se měl věnovat. Vstupuji vlastně do neprobádaných místností, abych poznal, jak na tom budeme dál. Místnosti jsou prázdné. Dřevěné trámy jsou v kompozici s kamennými stěnami.

Mířím po schodech do horních pater budovy. Všude prastarý nábytek jako na zámku. Jdu ještě výš - ejhle, půda v hrozném stavu! Všechno pomalu stárne, dokonce je střecha na spadnutí. A tak na ní vylézám, abych unikl od trapných rautů, abych se vyhnul snobskému životu.

Na střeše je letní lehátko, a proto na něj uléhám. Chci si odpočinout, zároveň se dívat na celé velkoměsto, za nímž jsou v dáli vidět Beskydy. Ani si neuvědomuji, že mě rodina i hosté hledají. Nemohou mě najít, volají tak hasiče a policii.

Neznámá síla, jež se podobá létajícímu talíři, mě odnáší dolů. Je neviditelná, nevím, co tím chce dokázat. Všichni mě vidí v plaveckém oblečení. Rodina i hosté si oddechli. Slunce zapadá, ulice města nabírají oranžový kolorit. Blíží se krásná letní romantická noc.

Václav Kovalčík

Můj cyklistický sen

28. května 2015 v 17:32 | Vaclav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se turistiky, přírody a fantazie.

Jednoho dne jsem zavítal do půjčovny jízdních kol, abych si půjčil kolo. Okolí téhle půjčovny je lemováno lehkými i složitějšími cyklostezkami. A tak jedu do přírody podél řeky Ostravice, jenže přicházejí potíže neznámého původu. Něco mě násilím vleče do rozbořeného stavení, z něhož není úniku. Další neznámá síla mě z těchto sutin vysvobozuje. Přeje si, abych jel raději podél dolního toku řeky. Tuhle výzvu beru opravdu vážně. Cestou potkávám lidi, kteří mě zvou na svačiny, obědy a večeře. Přitom pobývají v domech obklopených divokou vegetací. Dokonce zavítám do křesťanského chrámu v jedné upravené jeskyni. Nechce se mi odejít od pohostinných přátel, kdo by asi chtěl...

Václav Kovalčík

Můj okupační sen

28. května 2015 v 17:29 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se víry a mezních situací.

Ocitám se ve tmě v jednom rozbombardovaném křesťanském chrámu. Moje víra je na pozemském světě v hromadném ústupu. Křesťanství je v Evropě vytlačováno a vyhlazováno radikálními islamisty. V temnotě mě radikálové nutí přijmout muslimskou víru. Islámský stát je tak rozlezlý v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Česká republika vlastně neexistuje. Jsme provincií džihádistů. Zbytek křesťanů je hromadně zotročován a vyvražďován. Většina ateistů je nucena přijmout islám. Tahle situace sužuje křesťany nejen v Evropě! Zaprodané režimy pod rouškou demokracie zotročily náš civilizovaný svět. Zaprodané režimy v Evropě uvedly nás na scestí. Úroda dobra je zaplevelena zlem. Jsme hromadně likvidováni, dále platíme potupnou daň, aby mohli radikálové napěchovat svá břicha bez práce. Křesťanství bojuje o holé přežití, stejně tak věřící a následovníci Ježíše Krista, kteří nastavují svou druhou tvář!

Václav Kovalčík

Můj sen o dovolené

28. května 2015 v 17:27 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se cestování, poměrů a fantazie.

Nemůžeme se dostat z neznámého důvodu do přímořského letoviska v Chorvatsku. Jako účastníci problémového zájezdu musíme několikrát přestupovat a měnit spoje, které jsou pro nás naprosto nepohodlné. Od vlaků, autobusů až po pěší túru s těžkými zavazadly.

V jednom chorvatském městečku se dívám do výlohy zdejšího knihkupectví, dokonce vstupuji dovnitř. Prohlížím si zejména jazykovou literaturu. Nejraději bych to koupil všechno, ale bohužel jsme chudí vlastníci řízků a masových konzerv. Nemůžeme si tak dovolit luxus na dovolených nejen v Chorvatsku. Jsme naprostí chudáci mezi světovými turisty!

Václav Kovalčík

Citát o Parlamentu

28. května 2015 v 17:25 | Václav Kovalčík
Místo oveček počítám před spaním poslance i poslankyně Parlamentu ČR.

Křesťanství roku 2025

28. května 2015 v 17:24 | Václav Kovalčík
Křesťanství ustupuje ateismu a všichni dohromady radikálním islamistům
Nejvíc jsou biti protestanti a národní církve
Zejména Církev československá husitská je na prahu svého zániku
Je mi líto posledních lidí věřících členů i zanikajících chrámů
Zrůdná politika tak pronásleduje dědictví našich předků
Kéž bych se mýlil ohledně budoucích let

Můj sen na propadnutí

28. května 2015 v 17:23 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se školství a fantazie.

Jsem v předposledním ročníku gymnázia, kde úplně propadám z matematiky. Zbývá pouze jedna "důležitá" písemná práce, která by mohla zabránit tomuto studentskému kolapsu. Na tabuli jsou křídou napsané kapitoly, jež by měla závěrečná písemná práce obsahovat, jenže je nemohu přečíst, protože mám slabé brýle. Nějak se mi do toho opisování nechce. Něco opíši, aby se prý neřeklo, že nemám zájem danou situaci napravit. "To je asi vůle nebes, když nás budeš muset opustit." Říkají mí spolužáci, jejichž kamarádem jsem byl. Učiva je vskutku hodně. Budu si muset zapamatovat kupu vzorců a pouček zejména z analytické geometrie.

Na své lavici spatřím žluté vajíčko, v němž jsou sladkosti s přáníčkem k mým narozeninám. Kdo to asi mohl poslat? Později zjišťuji, že moje třídní profesorka, u níž z matematiky propadám. Kdoví, jestli se následující den propíšu k postupu do posledního ročníku.

Václav Kovalčík

Můj teologický sen

27. května 2015 v 16:48 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se akademické půdy a fantazie.

Dostal jsem se na teologickou fakultu. Konečně jdu studovat! Po vstupu na akademickou půdu s překvapením zjišťuji, že předměty si musí člověk zapsat na prezentačních rautech, které radí, co je dobré a co ne. Přicházím tak k jednomu z nich. Ukazuje mi, jak složitý na papírování je dotyčný předmět. Naštěstí unikám téhle propagandě.

Nalézám však další stánek, tentokrát jazykový. O jazyky jevím zájem. Absolvovat znovu latinu, naučit se hebrejsky, starořecky, dokonce i arabsky nebývá však na škodu. Též si mohu oprášit němčinu, angličtinu a francouzštinu. Za tohle lze dostat bohaté množství potřebných kreditů.

Pak přicházím k dalšímu stánku, jímž je nepovinná chemie. Tak trochu je mi líto zdejšího prezentujícího, o něhož není vůbec zájem. Je sám uprostřed studijního, kantorského a vědeckého reje. Nakonec se dostávám do bufetu, abych se po namáhavém a poučném zápise občerstvil. Jídlo a pití je levné. Mám velkou radost, že na to mám.

Václav Kovalčík

Svatodušní oslava

26. května 2015 v 17:04 | Václav Kovalčík
O Svatém Duchu mnohé se povídá
Podávána vaječina pro zpestření jarních dnů
povzbuzuje chuťové to buňky naše
Stejně tak oči zvědavé v náručí bohaté květeny
oblaženy jsou až navýsost věků požehnaných
Slunce s mraky vede zápas nesmírný - ani horko
ani chlad
Vydařen jest ten slavnostní díků čas
jenž motivuje touhou a radostí žít

Milionáři a miliardáři

25. května 2015 v 16:54 | Václav Kovalčík
Milionáři a miliardáři - tolik štěstí v krásném domově mém
Budou se mít nejlépe snad do budoucnosti daleké
Mafie si brousí zuby - brousí drápy na šťastného člověka
jenž hýří dál až k nepoznání
Média jen informují - hle Pardubický kraj
magnetem štěstěny jest pánem sám
Zázraky se přece dějí v tom sázkařském super reji
v němž se jackpot unaví!

Avokádo

24. května 2015 v 18:28 | Václav Kovalčík
Lahodná to chuť když pozřeš avokáda plod
jenž je v supermarketech naprosto předražený!
Stačí jen chtít v tropických krajinách žít
Místo tamějších nekonečných válek a šarvátek
nechť lidé pěstují plody života - plody vytoužených snů
Zvítězí tak nad mamonem nesmyslné politiky světové!

Můj galaktický sen

21. května 2015 v 19:27 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Je o bestiálních "mimozemských" pokusech na lidech.

Jsem v dětském věku na jednom vesmírném táboře, kde hrajeme různé osudové hry. Jde vskutku o naše životy. Vidím muže, ženy a děti ve vyzývavém letním oblečení. Sice společně cestujeme, poznáváme a touláme se přírodní "měsíční" (zdevastovanou) krajinou, i když je chladná noc.

Najednou si mě objednal lékař z druhého konce vesmíru, aby na mně mohl dělat své bestiální pokusy. Jsem rovnou odeslán rychlostí světla na stanovené předaleké místo. Místní zdravotnický personál mi chce uříznout velkou část mozku. Naštěstí mu do toho něco skočilo. Opouští galaktickou ordinaci, a tak zde zůstávám úplně sám.

Oblékám si bílý plášť, abych se zamaskoval před nepřátelským prostředím. Unikám tak z ordinace, putuji chodbami galaktické nemocnice, abych zachránil alespoň sám sebe. Přesto se toužím navrátit ke svým přátelům vesmírného tábora, abych je varoval před velkým nebezpečím ze strany mimozemských agresorů a vetřelců.

Václav Kovalčík

Můj F.B.I. sen

20. května 2015 v 17:45 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Je o zdánlivém konci světa, životě a tajné policii.

Bydlím ve Slezské Ostravě na Kmetské v přátelském prostředí. Zdejší dny jsou opravdu nádherné a plodné. Večer však dochází k velké bouři, která připomíná konec tohoto světa. Navrhuji, abychom se evakuovali, ale je už pozdě. Se svými sousedy jsem se dohodl, že zavolám F.B.I., a tak vytáčím uvedené číslo, poté se mi ozývá naštvaný hlas v angličtině.

Vysvětluji jim situaci, jež se podobá konci světa - Armagedonu. Moc mi to nejde, neboť z americké strany panuje arogance a nezájem. A proto ruší tenhle pro ni nezajímavý telefonní hovor. Jsme bezradní a zoufalí.

Tak trochu se situace uklidňuje. Ihned nastupujeme do autobusu, který nás odveze do Náchoda. V Náchodě dělají děti velké létající slony z bublifuků. Teprve teď mi dochází, že F.B.I. dá tenhle telefonní rozhovor do televizí na celém světě. Moje lámaná a trémistická angličtina vyjde veřejně napovrch. Byl to vlastně trapas na jednom místě neznamenající konec celého světa. Václav Kovalčík

Můj osvobozený sen

19. května 2015 v 15:53 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se generací i alternativní (snové) historie.

Obyvatelé jednoho českého velkoměsta hrají společnou divadelní hru o osvobození země od nacistické poroby. Blíží se však konec školního roku, zatím propadám z matematiky. Ty těžké příklady mám za sebou, lehké teprve přicházejí. Cítím, že bude líp.

Najednou se ocitám v anglickém pluku, kde jsem korunním princem. Společně osvobozujeme Čechy. Zároveň navštěvuji Američany, abych se dozvěděl, jestli se plní plán bitev. Čekám, kdy přijde sovětská armáda. Zjišťuji, že vyčkává někde v zámeckých prostorech. Fašisté nemají kam uprchnout, dobrovolně se vzdávají Američanům, aby je Sověti nezajali.

Spojencům navrhuji, abychom osvobodili českou zem od nešťastné budoucnosti, kterou znám jen já. Má slova však vyznívají naprázdno. Teď ještě není ten pravý čas, dovídám se z řad občanů. Po pár hodinách dochází k úplnému osvobození našeho velkoměsta. Spojenecké armády si podávají ruce. Zato já jsem ve vyšších patrech husitského sboru, kde sbírám a shromažďuji paměti. Zároveň pořádám historickou výstavu. Dívám se i do společné budoucnosti.

Musím nadále třídit archivní materiály. Zjišťuji, že se na parapetech církevní stavby daří kaktusům. Vracím se opět do své třídy suverénně. Teď vím, že nepropadnu z obávané matematiky. Panuje skvělá atmosféra v našem studijním a kantorském kolektivu. Jen tak dál, Vážení občané, ke šťastné budoucnosti naší země.

Václav Kovalčík

Životní úroveň

17. května 2015 v 9:53 | Václav Kovalčík
Nízké sociální platy nízké podpory a důchody v režimu
v němž jsou vysoké kapitalistické ceny zboží a služeb
Jen abychom se přiblížili k vytouženému Euru
Vážení spoluobčané
Stát na Vás kalí a vy mu sloužíte až do roztrhání svých těl
Bere Vás dlouhodobě na hůl tenhle vysněný vycinkaný kapitalismus
Nemilosrdně Vás vysaje až do morku kosti
a ještě Vám plivne do tváře!

Na vesnici

17. května 2015 v 9:52 | Václav Kovalčík
Každý ví o každém
jak žije - přežívá
Drby se venkovem nadmíru nesou
Kam se až dostanou?
Koho jen potrefí?
Slova se proletí v dobrém i zlém
Vesnice má vystaráno o zábavu postaráno
Skvělý film je život sám

Citáty o ČR

17. května 2015 v 9:51 | Václav Kovalčík
Myslíte, že státní dluh České republiky zazpívá národní hymnu?
Myslíte, že jej někdy splatíme?
Kdy procitneme z evropského šílenství?
Jak dlouho budeme lézt Evropské unii do zadnice?
Kdy zazní skutečné ne hospodářským a legislativním paskvilům?

Alkohol

17. května 2015 v 9:50 | Václav Kovalčík
Aktuálně je alkohol tím nejlepším i nejhorším diplomatem
kterého znám
Mírní bolesti zlepšuje pohled na zkažený svět
na předem prohraný zápas
Když se člověk napije
má ustláno na voňavých květech růží
dokud jednou neprocitne
Poté bolí hříšné tělo od trní života skutečného!