Březen 2015

Tablety

31. března 2015 v 9:22 | Václav Kovalčík
Nevidí neslyší okolí své
Jsou upnuté na tabletech
které jsou modlou a závislostí v téhle pokřivené době!
Je to hnus - stěžují si zejména starší lidé!
Je to hnus - kam ty děvy vlastně spějí!
Tablety ach tablety nedobří přátelé jenom mlžící
Toť zákeřný a zaprodaný svět
v němž prstíky hříšných dam bezhlavě krouží
na displeji věčně upatlaném

Vlastenectví a rasismus

29. března 2015 v 10:59 | Václav Kovalčík
Vlastenectví rovná se rasismus v tomhle odporném a zaprodaném režimu!
Tak nám EU vodu káže - přitom pije víno drahé jako hříšný kněz!
Vlastenectví ze všech stran napadáno jest!

Maminkář

29. března 2015 v 10:58 | Václav Kovalčík
Maminkář velký lhář
vysává rozpočet skromný a nepatrný
Je věčně nezaměstnaný
a tak si vybere maminku samoživitelku
Vyjídá celou lednici
Prosází toho příliš - hlavně že je u lizu
Maminkář věčný lhář
dovede být velmi krutý
Domácí násilí zneužité děti
Hnusné praktiky dennodenní
neomezeně vládnou dál!

Můj florbalový sen

29. března 2015 v 10:25 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávnm snu, který se mi zdál. Týká se sportu, jeho existence a fantazie.

Ocitáme se v tělocvičně, kde hrajeme florbalový zápas, i když jsou naše hokejky v hrozném a zoufalém stavu. S chutí a elánem zápasíme o každý bod. Líbí se nám tenhle sport, jenž znamená to správné napětí a dobrodružství. Jenže nás postupně ubývá. Většina hráčů odešla do svých domovů, a tak nás zbyla jen nepatrná hrstka nadšených florbalistů. Pravidelně dávám góly. Soupeřící strana je úplně bezmocná. I obranu mám poměrně silnou.

Co se dá dělat s poškozenými hokejkami? Jen mávat a zápasit neustále dál, když panuje určité nadšení. Góly se neustále aktualizují jak na běžícím pásu. Postupně nás hra natolik omrzí. Budeme muset vyklidit své věci z prostorné místnosti.

Nalézám svůj notebook, v němž mám své utajené obrázkové soubory. Na obrazovce panuje jakýsi chaos, a proto mažu zbytečné soubory, abych uspořil nějaké to virtuální místo. Můj poslední kamarád mi pomáhá se složitou administrativou. Vyklízíme tak svůj prostor, jenž čeká na další hráče.

Václav Kovalčík

Můj budoucí sen

28. března 2015 v 12:18 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se fantazie a budoucnosti, která musí být prostě nádherná.

Je horký čas, z neznámého důvodu jsem nucen navštěvovat různé tropické krajiny. Nemohu se z toho ulít, neboť mě zvláštní síla nutí, abych procestoval tenhle zajímavý svět. Najednou se ocitám v jedné zapadlé jídelně, která je postavena z přestárlého kovošrotu. Výhled na tropický kraj je ale překrásný! Jen mě vadí zdejší temno a zanedbanost.

Musím však cestovat dál. Pohybuji se dosti zanedbanou cestou, abych stihnul přednášku o travách. Pan inženýr je opět výborně naladěn. Procházíme a prezentujeme různé rostliny. Tahle dvouhodina se mi velmi líbí. Něco mě však nutí cestovat časem. A tak podstupuji rituál jen pro vyvolené. Zároveň chci cestovat do budoucnosti, neboť doufám, že budu bydlet se svou rodinou v domečku se zahradou. Takový život si opravdu přeji.

Václav Kovalčík

Špatně se podíváš

27. března 2015 v 15:06 | Václav Kovalčík
Špatně se podíváš a už hrozí atentát podle krimi scénáře!
Špatně se podíváš a už máš dýku v zádech svých!
Krimi jenom kvete
v české zemi můj milý předrahý usoužený světe
jenž jsi poznal krutý úděl svůj!

Kalamáry opět zase

27. března 2015 v 14:35 | Václav Kovalčík
Kalamáry opět zachutnaly nám
Loď nabídla své jisté
Kalamáry potěšily nás
Něco se chystá v podmořské scéně
Tak ahoj kalamáry setkáme se příště zas

Černé skříňky

26. března 2015 v 18:51 | Václav Kovalčík
V předvečer rychlé a bolestivé smrti
putují poslední zprávy do černých skříněk
Nic nezastaví ten rychlý pád
Konce nevinných životů se nemilosrdně blíží
Jsou rozprášeny na drsné to zemi
Zármutek provází pozůstalé
kteří se modlí za bližní své
Smutek a žal - pláč a slzy tekoucí
věrností nadosah vzpomínají

Krokusy v rozkvětu

25. března 2015 v 16:52 | Václav Kovalčík
Včely slaví velký slet - opylují vděčnou flóru
Krokusy tvoří záplavu květů
barvitých tónů
kde přebývá pohoda jarní - paleta malíře
jenž obraz maluje vláhou zemí a paprsky slunce
Krokusy aj krokusy každý rok nám věrně kvetou
Žijí si dobře - hle drobné planetky hvězdičky pozemské
vždy potěší celý svět

Můj modrý sen

24. března 2015 v 18:06 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se nebezpečné diktatury v nově osidleném světě.

Lidstvo osídlilo modrý svět s bílým vzduchem a atmosférou. Děti jsou zde vychovávány tvrdě a nelítostně. Za nepatrný prohřešek, či slabost, padají kruté tresty. Naše domovy a ulice působí chladným dojmem. Připomínají tak opuštěnou zem. Všichni jsou vězněni v modrých budovách, kde vládne nelidská atmosféra. Děti jsou zde týrány a tělesně zneužívány! Vládne přísnost a bestiální politika!

Kdo neudělá stanovený počet kliků, je navždy zatracen. Mého tamějšího bratra z tohoto důvodu ubili. Naštěstí se mi podařilo udělat sedm kliků. Nějaká neznámá moc mě posílila natolik, že jsem splnil tenhle úkol. Diktatura sportu a "buzerace" vládne ruku v ruce s politickou a pedofilní mafií, která má ráda různé stupně nahoty zejména u nezletilých. Právě nezletilí jsou nuceni tvrdě sportovat - třeba až do vyčerpání. Tenhle modrý svět míří ke zkáze a jeho obyvatelé též. Kdoví, zda pozvednou hlavy své a povstanou proti zrůdnému režimu, který slouží jen vyvoleným.

Václav Kovalčík

Zatmění Slunce

20. března 2015 v 17:44 | Václav Kovalčík
Byl jsem tolik vyčerpaný
že jsem zatmění Slunce naprosto zaspal
Tak zase za jedenáct let se uvidíme
v tomto slavném okamžiku vesmírném
Kdybych cestoval širým světem
spatřil bych vzácný jev vícekrát za život svůj
Nesmírné vesmírné pověsti ženou se nebem
ženou se oblohou
Tak zase sbohem za slavnou oponou
Buďme věrní alespoň přírodě vděčné

Můj varhanický sen

19. března 2015 v 18:36 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se hudby, mezilidských vztahů a přírody.

Jsem na jednom ekumenickém varhanickém kurzu. Najednou se ocitáme v katolickém kostele, kde má zaznít společná bohoslužba. Mému kamarádovi se z neznámého důvodu třesou ruce. Zažívá myšlenkový zkrat, který se podobá velké trémě. A tak se nabízím, že to celé odehraji. Jako ze zázraku přichází k sobě, získává zpět svou schopnost doprovázet. Jsme rádi, že se nic vážného nestalo.

Po bohoslužbě míříme do Beskyd na česko-slovenské pomezí. Je nádherně a teplo, překračujeme státní hranice, abychom poznali co nejvíce. Jen se mi stýská po chaloupce z dětství, která je dlouhodobě opuštěná. Chátrá, je na spadnutí, potřebuje příznivou duši. Rád bych se tedy navrátil do svých dětských let, ale nemohu, protože patří někomu jinému, i když je úplně zanedbaná. Tolik bylo vzpomínek, jež mají i nemají svůj smysl a význam.

Václav Kovalčík

Můj idnesový sen

19. března 2015 v 17:51 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se blogů, publikování a mezilidských vztahů.

Vyhodili mě asi před rokem z tohoto portálu. Uběhl čas, měnila se roční období. Tenhle čas hojil rány z "věčného" publikování, které se tamějším kritikům vůbec nelíbilo. Jsem přítomen u jedné stoky. Všude jsou odpadky, všechno hnije a zapáchá, neboť zde nefunguje kanalizace. Všude bahno z lidských výkalů. Jen modrá budova představuje redakci Idnesu. Surfuji namístě virtuálním (tabletovým) světem.

A tak posílám svou přihlášku, co se týče založení blogu, abych mohl publikovat a tvořit. Zároveň v modré budově zatéká - tvoří se modro-zelená plíseň na vlhkých stěnách. I přes tenhle úpadek portál funguje dál na plný výkon. Redaktora, který mi smazal účet, vyhodili, a tak znovu žádám o své čestné a poctivé místo na Idnesu. Přání se plní, a já opět svobodně publikuji a tvořím. Život je najednou krásný a pestrý v námětech, názorech a kompozicích. Seznamuji se a publikuji konečně pro lidi.

Václav Kovalčík

Můj vězeňský sen

16. března 2015 v 16:28 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Je o svobodě a nesvobodě.

Je zima plná něhu a škodlivin z dopravního ruchu. Nastává však tma, která mě dostává do jedné věznice, protože mám s politikou něco společného. Jsem plný obav, co přijde potom. Bojím se případného zranění i smrti. Co asi mám čekat od svých spoluvězňů? Vždyť jsem jen malá politická rybička!

Naštěstí se ke mně chovají vlídně. Hrajeme různé stolní hry. Jen ta strava by měla být lepší! Je nechutná a šizená! V cele je nás osm. Mnozí jsou již smířeni se svým nelehkým osudem. A tak čekám na soudní verdikt, který ne a ne přijít. Připadám si jako ve vařícím kotli, odkud není žádné východisko. Začínám se nudit - dělají to schválně, že mě nechají "marně" čekat! Kdoví, jestli se dočkám spravedlivého procesu. Kdoví, jestli se zároveň dočkám osvobození. To vědí jen ti, kdož mě zavřeli, anebo raději nechtějí vědět!

Václav Kovalčík

Můj (ne)milostný sen

16. března 2015 v 16:01 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém snu, který se mi nedávno zdál. Je o milostných a přátelských vztazích.

Jsem na jednom jarním výletě. Udělalo se moc hezké počasí, k tomu svůdné a nádherné spolužačky v krátkém oblečení ovládly svůj prostor dokonale. Jen já se necítím moc dobře, protože mě společnost neustále odmítá. A tak jedu se svým bratrem lodí, abych stihnul italštinu, která se koná v říčním srubu.

Jenže se opět ocitám na setkání svých šťastných spolužáků a spolužaček. Italština jde zatím stranou. Jen mě pronásleduje nenaplněný a nesplněný sen. Jen mě pronásleduje neexistence vlastní rodiny, neboť jsme pro tuhle společnost příliš zbožní - myslím tím svou rodinu, v níž jsem vyrůstal. Připadám si jako v cizí zemi, kde není úrodná půda pro náš rod. Žijeme divně, snad příliš obětavě a velmi slušně na tuhle dobu, jež si žádá dravost a bezohlednost za každou cenu!

Václav Kovalčík

Kritici

14. března 2015 v 15:34 | Václav Kovalčík
Anotace: O hrozné a nelítostné době, která sužuje nejen umělecký svět.

Kritici prskají
vzácný čas mrhají

Kritici hoří
hodnoty boří

Kritici žerou
do všeho .erou

Takový je nejen umělecký svět
plný agrese a nenávisti!

Můj maskovaný sen

14. března 2015 v 14:16 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Je o válce...

Jsem na jedné škole, možná náhodně. Se žáky a učiteli si občané města zkoušejí vojenské masky, protože se blíží nepříjemný válečný konflikt. Děje se tak ve dne i v noci, neboť je situace nemilosrdná. Nastává mrazivá noc, my však chodíme v maskách, protože je hrozný venkovní vzduch. Naše děti začínají z nějakého důvodu zlobit, vždyť se nudí a jsou unavené od "marných" vojenských příprav. Naše děti se blíží k tekoucímu potoku. Poskakují prostě sem a tam. Jsou ve hravém opojení, a tak se nám rozprchly do všech stran.

Chystá se však bohoslužba za pokoj a mír ve světě. Ve slezsko-ostravském kostele je jen pár lidí. Ostatní zmizeli neznámo kam, anebo byli zastřeleni. Venku i v Božím chrámu je tuhá zima. Na lístečku u varhan je napsáno: "Jděte se vycpat s vírou - stejně k ničemu nevede!" Tenhle vzkaz mě velmi zarmoutil. Ještě více mě zarmoutilo válečné řádění neznámého (mimozemského) původu.

Václav Kovalčík

Můj doplňovací sen

13. března 2015 v 1:06 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se logiky, mezilidských vztahů a fantazie.

Je letní noc, přicházím pozdě domů. V ulicích města září intenzívně světla. Nejsou vůbec vidět hvězdy. Všechno je zahaleno dusivým smogem. Kamarádi mi radí, abych se zúčastnil jedné logické soutěže. Nějak se mi nechce, přesto souhlasím, abych projevil svou odvahu a kuráž. Jedeme autem asi čtvrt hodiny. Noc je stále smogová a mlhavá, div jsme do něčeho nenarazili. Naštěstí se cesta obešla bez šrámů.

Vcházím do luxusní vily, kde na mě čekají soupeři. Začíná tedy klasické doplňování číselných kombinací. Vidím, že soupeřům to jde, jenže pak přichází řada na mě. Vyplňuji první řádek - ten se povedl, poté tipuji další a další. Vůbec si nevím rady s touhle "nekonečnou" úlohou. Možná jsem zklamal své přátele, když se mi nepodařilo vyhrát. Slunce vychází, výhra schází - tak jako někdy v životě lidském.

Václav Kovalčík

Touhy a přání

13. března 2015 v 0:24 | Václav Kovalčík
Rád bych psal o radostných a krásných věcech
Kde je však najít?
Život třeba zpestřit něčím senzačním
Otevřít bránu do láskyplného světa
jenž předsudky nezná
Pěstovat palmy kaktusy a citrusy
k tomu vinnou révu ananas v jižních krajích
velmi plodných
Možná se dočkám životních zázraků
ve jménu šťastných dnů a nocí pod zářícími hvězdami
Možná se dočkám vodopádu
jenž štěstí znamená

Totalitní kapitalismus

12. března 2015 v 15:46 | Václav Kovalčík
Ani na záchod si běžný člověk neodskočí
Otrokáři se však bojí úpadku velkého
Jsou hnusní a nelidští ke svým bližním

Nejraději by oběť úplně vysáli
a společensky znemožnili!

Každou dobrou duši sedřou z kůže
Žije se zde nehezky (ne)česky nemravně dál!