Únor 2015

Nepopulární díla nemusejí být uměleckým bahnem

28. února 2015 v 20:25 | Václav Kovalčík
Někdy jsou pro nás "škaredé" fotografie a nepopulárně autentické filmové záběry přínosem, neboť poznáváme prostředí, v nichž daná díla vznikla. Člověk však měří dle dvojbarevného kontrastu - něco je dobré, něco zas špatné, a to automaticky na první dojem. Drsné věci, opuštěné objekty, bahenní příroda se vlastně nenosí - nejsou totiž v kurzu. I autoři mají dvojí cestu: buď budou publikovat tvorbu populární (všechno krásné), anebo se vydají na cestu nepopulární (škaredou), aby upozornili na nedostatky ve společnosti.

Často jsou tyhle negativně autentické příspěvky kritizovány nízkým hodnocením na internetových webech a portálech, i když nás skrytě upozorňují, že je třeba přírodní a společenské problémy řešit včas, jinak jimi budeme zavaleni - tak jako na skládce, na konečné stanici ohledně lidské spotřeby na tomhle světě.

Jsem toho názoru, že by měl člověk uvažovat vícebarevně než černobíle. Černobílé uvažování vede k dalším uměleckým i nelidským holocaustům. A proto je na nás, jak budeme soudit a usuzovat. Slovíčka, líbí a nelíbí, by měla být samozřejmě v našich životech relativní. I nepopulární, přitom poučné věci, by měly mít místo ve sdělovacích prostředcích. Jedině tak se odrazíme od předsudků typu umělecké bahno.

Václav Kovalčík

Můj skládací sen

28. února 2015 v 18:09 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se logického myšlení, hlavolamů a svátečního dne.

Jsem na jedné výstavě hlavolamů, která se koná v jednom domě u kalného rybníka. Docela si užívám různé rébusy a příklady. Jsem velmi nadšen z díla historie a současnosti. Zkouším si všechno, ohmatávám různé věci, prostě se mi líbí uvedená akce. Děti si hrají a prohlubují si své schopnosti myslet a přemýšlet. Výstava hlavolamů však trvá velmi dlouho, a tak odcházím.

Pohybuji se podél kalného rybníku. Pršelo opravdu příliš, teď je žhavé a ostré slunce. Připomíná mi to situaci v Austrálii, jež je obdařena tropickou vláhou a tropickými teplotami. Se svým přítelem jdu do jedné hospůdky, abychom zapili své dosavadní úspěchy ve svátečním nedělním dnu. Stále vzpomínám na výstavu hlavolamů. I když jsem tam byl dlouho, tak lituji, že jsem "dříve" odešel. Stále mám výčitky svědomí - mohl jsem tam být snad až do nekonečna.

Václav Kovalčík

Můj jadranský sen

28. února 2015 v 18:08 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Je o moři, přírodě, kultuře a lásce.

Z campu chodívám do města a zase zpět. V jedné chvíli poznávám drobnou slečnu, která je rovněž z České republiky. Společně procházíme přímořským letoviskem. Většinou se pohybujeme na jednom rozbořeném hradě, poté chodíme na tržnici poblíž přístavu.

Zdá se, že jsme se do sebe zamilovali. Potom míříme na oběd do vyhlášené venkovní restaurace, kde se zároveň setkávám s její matkou. Podařilo se mi zaujmout mou budoucí tchýni. Právě podávají místní kuchyni, a já si s nadšením pochutnávám na mořských plodech.

Se svou milou se pak ocitám v úklidové místnosti jednoho hotelu. Vysvětluje mi, že je pro ni těžké jít do vztahu, že je to na ni až příliš. Ve svém milostném projevu však neustupuji, právě naopak. Vyprávím jí budoucnost, která by mohla být pro nás šťastná. Pořád ji "do nekonečna" přesvědčuji a "balím," abychom se konečně vzali.

Václav Kovalčík

Skryté hudební cítění

27. února 2015 v 15:21 | Václav Kovalčík
Když si pouštím smutnou a veselou hudbu, napadají mě různé pocity a prožitky, i když texty a okolnosti uvedených písní hovoří jinak. Nějak se musím vžít do melodie, která mi připomíná různé události, činy a mezní situace.
Též mi připomíná dějství kolem cestování rozsáhlým časoprostorem, dále pak smutnou, vážnou, anebo hořkou situaci nejen naší země. Takové je hudební cítění - takové jsou osobní hudební pocity a zážitky. Realita však může být úplně jiná - různé období, jiný mrav. Něco mají skladby do sebe - zejména u vážné a populární hudby. Dále bych uvedl, že např. hip hop připomíná společné dění v ulicích, prostě situaci v naší konzumní době, která je přímo automatizovaná. Zato populární hudba míří do lidského vnímání, kde se zobrazí vcítěná situace, i když je nereálná. Záleží však na skladbě, zda směřuje do lidského vědomí, či lidské duše.
Při poslechu vážné a populární hudby mám někdy pocit, že mi zbývají poslední okamžiky v naší zemi před odjezdem do zahraničí, a to z důvodu zklamání a žalostné situace v občanské společnosti. Morálka jde rapidně dolů, jen hrstka lidí si zachovává určitý mravní kodex, což působí velmi smutně až depresivně. Jak dlouho budeme žít v marasmu dnešní doby?
Smutná populární hudba, nebo hudba o lásce nám může naznačit, že současné dějství není zas tak zlé, neboť zde přetrvává určitá naděje. Třeba se naše životy jednoho dne zlepší. Třeba nalezneme cestu životní lásky a harmonie, vždyť není vše ztraceno. Jisté pocity tady jsou, radostná i smutná nálada, povzbudivé kompozice a vcítění se do nich.
Také jsem si všiml, že při nějaké pracovní činnosti je lepší hudbu poslouchat, alespoň populární, či vážnou. Pak pracovní doba rychleji ubíhá, a tak máme radost, že jsme přežili a hlavně prožili tenhle čas. Všechny strany, jak zaměstnanci, tak zaměstnavatelé, mají radost a pozitivní pocit zaslouženého úspěchu.
Skryté hudební cítění není jen pro profesionály - i amatéři a laická veřejnost mají své místo v hudebním vnímání a přednesu. Stačí zvolit citový námět, třeba se jako hudebníci a posluchači přímo rozpláčeme. Radostné i smutné situace jsou součásti našeho životního běhu. Za své hudební cítění a nálady se nelze vůbec stydět, neboť poznáváme, že dokážeme být lepšími lidmi.
Václav Kovalčík

Můj podnikatelský sen

26. února 2015 v 18:52 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Je o přírodě a lidech.

Dolní tok řeky Ostravice je obdařen starými vrbami a neproniknutelnou zelení. Napadá mě cesta sem - do zdejšího houští. Zároveň mě napadá skvělý plán: založit zde přírodní restauraci, kde se budou hosté moci občerstvit a odreagovat.

Čím dál víc se vžívám do tohoto podnikatelského zázraku, kterému se v budoucnosti daří, jenže ty svahy a kopce se zelení mají svou úlohu. Nechtějí se nechat omezovat v růstu. Bují dál, a to neomezeně. Příroda je prostě všemocná, dokáže si obhájit své místo.

Restaurace je víc a víc zarostlá zelení, ale slušný počet lidí zde zavítá. Zároveň slouží jako úkryt před státem a jeho byrokracií. Za každého režimu se zde můžou lidé schovávat, prohodit pár slov a dobře se mít v kompozici s přírodními krásami. Ostravice však zurčí, její zvuk je pro muzikanty přímo inspirující. Stejně tak pro nás nevyvolené.

Václav Kovalčík

Můj zajatecký sen

26. února 2015 v 18:11 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se války a okupace. Časově jde dějství jinak. Nebezpečí nadvlády stále hrozí, jenže si to neuvědomujeme.

Režim v koncentračním táboře vyklízí všechny důkazy, aby se zahladily stopy po bestiálních činech gestapa a SS oddílů na politických vězních. Zdá se, že se rozbombardovala hradební zeď. A proto unikám s jedním svým kamarádem, který je na vozíku, z hrozného místa, jež poznamenalo naše zdraví. Teď míříme kilometr po kilometru za svobodou, metr po metru posouvám invalidní vozík.

Naštěstí je letní čas, sbíráme borůvky, maliny, ostružiny, abychom se nějak nasytili. Putujeme přes hory a kopce. Jsme natolik vyčerpáni strachem kolem nás. Stále jsme na okupovaném území. Nechceme pokoušet zdejší lidi, jinak by i jim hrozila smrt.

Máme nějaké peníze, naštěstí jsme v civilním oblečení, a tak nastupujeme do vlaku. Cestujeme Královéhradeckým krajem až do Náchoda. Tam bydlí moje rodina. Má opravdovou radost z našeho návratu, ale ještě není vyhráno. Gestapo a SS oddíly bojují zuby nehty. Nechtějí přijít o poslední protektorát. Všude se střílí, bojuje a vraždí. Přesto nám svitne naděje z jejich ústupu. Blíží se tak konec války - konec okupace.

Václav Kovalčík

Můj bankovní sen

25. února 2015 v 17:35 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se bankovnictví a rodinných vztahů.

Rozhodl jsem se, že přestoupím ze své původní banky do Air bank. Budu se mít ještě lépe a mé úspory se mnou. Navíc budu moci využívat luxusní služby, o nichž se mi nikdy nesnilo. Starosti z mé předchozí banky zmizí natrvalo pryč, vždyť Air bank všechno zařídí. Jenže se mé kroky nelíbí rodičům, když mám konečně svůj podnikatelský účet.

Situace je natolik vážná, že se musím v nové bance před svou rodinou zabarikádovat! Dlouho již trvá obléhání "zeleného hradu." Air bank je prostě nedobytnou tvrzí, která mi poskytla azyl před konzervativními rodiči.

Zničehonic se dovídám hroznou zprávu: Mého staršího bratra zatkli v Thajsku za pašování drog, a tak se situace obrátila jinam. Dokonce je svolána rodinná porada. Přítomní jsou: má matka, bratranec, sestřenice a teta, kterou jsem z počátku nepoznal, protože byla kosmeticky elegantní. Matka mi vyčítá určité zaváhání.

Jinak na tomhle jednání se starám o občerstvení. Vařím čaj a kávu, připravuji další nápoje. Matka mi stále vyčítá, neboť jsem nepoznal svou tetu, a proto házím umělohmotnou lahvinku od citronové šťávy rovnou za skříň. Teprve nyní nastalo hluboké ticho - hrobový klid.

Václav Kovalčík

Vandalismus

22. února 2015 v 21:56 | Václav Kovalčík
Ničí se bysty sochy a náhrobky
rozbíjejí okna odcizují cennosti
památky zesnulých lidí
Likvidace všeho krásného posvěcena
legislativou jen tak pro někoho
Vyvolení se smějí když trpí lidé
různých oborů a vyznání
Národ ztratil úctu k tradicím svým
Brodí se v režimu zlém
který dosud vládne nám!

Dějiny

21. února 2015 v 19:16 | Václav Kovalčík
Z nutnosti ze lsti ručičky se točí
Někdy je pravda na chvíli bezmocná!
Nejen vítězové píší dějiny
Stačí jen malá chybička
a celý svět je vyhlazen!

Hlavolam

21. února 2015 v 17:40 | Václav Kovalčík
Skládej skládej skládači
úkol se ti nepáčí

Rád bych skládal
ale kde mám řešení

V záhadném svitu
vždycky se objeví

Používej hlavu svou
abys našel nemožné

Tvůj úspěch je nejbližší
nadosah splněných snů

Víra a politika

20. února 2015 v 22:05 | Václav Kovalčík
Často je členům Církve československé husitské vyčítána jejich politická příslušnost. Zároveň jim je vyčítána kandidatura a politická činnost. I když Písmo hovoří, že nelze sloužit dvěma pánům, tak je třeba respektovat dobu, která si zaslouží jasné postoje, rozmanitost a svobodu lidských názorů.

Církev nesmí vyčítat lidem jejich pohled na svět, protože nikdo z nás není neomylný. Chtěl bych říci, že si společnost vycinkala pluralitu každodenního života. Nechť jedná co nejzodpovědněji na základě svědomí a vědomí. Jedině tak se může něco změnit k lepšímu. Kandidatura politiků Církve československé husitské nesmí být mediálně atakována - to bychom se nikam nedostali. Ať je člověk nalevo, napravo, či ve středu, je to zákonitost současné demokracie, kterou jsme si sami vybrali.

Církev československá husitská by měla být tolerantní k postmoderním názorům nového tisíciletí. Nesmí odsuzovat konstruktivní nápady. Může o nich diskutovat, dále pak uvádět argumenty pro i proti - od toho je tradiční metoda dialogu. Od toho je společná, konstruktivní řeč na úrovni. Dále pak jsou nutné činy pro společné blaho v našem národě. Je na každém z nás, co v životě záslužného dokážeme pro své bližní a okolí.

Václav Kovalčík

Virtuální šmejdi

19. února 2015 v 22:46 | Václav Kovalčík
Internetem rejdí
virtuální šmejdi

Nabídky podvodné hrnou se prostorem

Zneužívají slabostí- handicapů lidských
Z bezmocností jenom těží

Spousta lidí věří - nechá se však okrádat

Pak přijdou slzy - hořký ten pláč nad rozlitým krajáčem
když se dějí hrozné věci - v kriminální kleci
jménem současné demokracie!

Můj alžírský sen

17. února 2015 v 17:30 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se přírody, výletů, školství a fantazie.

Jsme na jednom školním výletě, kde hrajeme spoustu zajímavých a poučných her. Právě příroda nám přeje všechno nejlepší a nejkrásnější. Blížící se konec našeho výletu však znamená proměnlivost počasí. Něco nás nutí prchat před neznámým nebezpečím. Jednou jsme v teple, jindy zas v mrazu, přesto hrajeme další hry. Chystáme se odjet do našich domovů, ale pořád se od nich vzdalujeme.

Najednou se ocitáme ve vyprahlé alžírské krajině, kde rostou lány levandulí - asi na export, kdoví. Chystáme se na další hru. Máme s sebou provazy, které pokládáme do levandulí. Tudy vede další cesta. Mně se však nechce hrát tuhle hru.

Naštěstí objevuji v jedné kaluži černou rybu s trojúhelníkovými ploutvemi. Naše profesorka je tímhle objevem velmi nadšená. Cesta do našich vytoužených domovů je plná populárních i nepopulárních her ve škole v přírodě, prostě na pozemském světě, v němž různými způsoby žijeme.

Václav Kovalčík

Státní hranice

16. února 2015 v 16:22 | Václav Kovalčík
Pojídají území daného státu
zároveň se nechávají pojídat cizinou
Tak se chovají státní hranice
Někde zuby vroubky jinde čára
ve prospěch i neprospěch
někoho něčeho
Kdo to jen dokáže - ví o tom své

Můj basketbalový sen

13. února 2015 v 22:24 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se zahradnictví, akademické činnosti a sportu.

Se svou kamarádkou jedu navštívit jednu věhlasnou osobnost, co se týče zahradnictví. Nastupujeme do autobusu, ihned označujeme své dvacetiminutové jízdenky. Cesta probíhá v pohodě, dokud nezjistíme, že jsme své minuty dávno vyčerpali. Začínáme být zoufalí, neboť nám hrozí vysoká pokuta za jízdu načerno.

Naštěstí jsme dojeli do správné obce. Hledáme zde slavného zahradníka, ale dlouho jej nemůžeme najít. V obci se koná slavnostní pouť. A tak se ptám jednoho prodejce na zmíněnou osobnost, jež tady ještě žije. Zjišťuji, že máme jít do kopce až k zámku. Tam je obrovský park - tak akorát pro naši akademickou činnost. Oba jsme si oddechli, vždyť tohle hledání máme za sebou, jenže před námi je zákeřná seminární práce. Kdoví jestli ji zvládneme.

Zničehonic se přesouvám do tělocvičny, kde probíhá mistrovství v basketbalu. Hráči mě zvou, abych se zapojil a hrál za jejich tým. Nabídka se zdá být lákavá, a proto do ní s nadšením jdu. Dribluji s míčem - ten mi stále uniká. Snažím se dát koš, ale neúspěšně, až mě hra přestává bavit. Zdánlivě mizím z onoho mistrovství. Prostě nemám štěstí na body.

Václav Kovalčík

Můj osudový sen

10. února 2015 v 18:50 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se přírody, lidských starostí a trávení volného času.

Z nějakého důvodu jsem na jednom výletě se svojí třídou. Navštívili jsme jeden zámeček, kde máme i ubytování. Venku hrajeme různé hry, jak se patří na trávení volného času, jenže mě sužuje myšlenka ohledně stěhování, vždyť musím vyklidit prostory své domácnosti, ale nemohu.

Často se mi na tomhle výletě zjevují divné myšlenky, které mě vracejí do bytu, z něhož se musím odstěhovat. Vlastně nevím, v jakém světě jsem, jestli ve škole v přírodě, anebo u sebe doma. Již nemám žádný domov, přesto musím tvrdě pracovat v balení knih, oblečení, rostlin a dalších věcí. Snažím se, ale nic neubývá.

Pak se ocitám v jednom autobuse, který míří do Beskyd. Střídavě se vyskytuji ve svém bývalém bytě, poté v autobuse, na školní výlet se již nevracím. Pořád myslím na balení svých věcí.

Postupně se blížím do konečné stanice. Budu muset vystoupit do mrazivého prostředí. Moc jsem toho neudělal, a tak mě čeká ještě pěší cesta na vysněnou chaloupku. Právě tu jsme koupili zpátky, za což jsem vskutku rád. V zimě mohu lyžovat, anebo stavět sněhuláky, iglú, ledové krby, kde vložím svíčku a užívám si hvězdné mrazivé noci.

Václav Kovalčík

Můj řetězový sen

7. února 2015 v 18:33 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se našeho školství a hororové fantasy.

Stále hledím na černou tabuli, která se zaplňuje řetězovými příklady. Hodina matematiky mi připadá nekonečná, navíc je jisté, že propadnu. Tak proč bych se měl tentokrát soustředit? Učebnu provázejí stíny v kompozici se slunečními paprsky. Říkám si v duchu - teď je čas na odpolední kávu a vykašlat se na "zbytečnou" námahu.

Stejně nic neovlivním, neboť rozhodují za mě druzí. Možná je to špatný přístup, zároveň lituji současné situace. Možná jsem měl více dávat pozor. Jak asi, když si na mě profesorka zasedla? S trpkostí sklízím plody nejen za sebe, ale i za druhé. Cítím se být jakýmsi pojídačem hříchů a společných neúspěchů, za něž jsem samozřejmě vinen já - nikdo jiný v téhle třídě. S nostalgií vzpomínám na začátky a nadšení, že chodím konečně na výběrové gymnázium. Jak plyne čas, jsem ještě více znechucen. Prostě jsem naletěl, nic víc.

Václav Kovalčík

Můj divadelní sen

6. února 2015 v 20:50 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se našeho školství, chování v divadle, zahrady a fantazie.

Jako třída jsme v divadle na jedné komedii, kde jde celý děj do tuhého. Zničehonic začíná být nepokoj mezi námi diváky. Každý však toužíme zahrát si na pódiu. Herci jsou velmi nervózní, dokonce na nás řvou sprosté výrazy, abychom se uklidnili a aby mohlo představení pokračovat dál. Všude je rozházen popcorn, papírky od různých sladkostí, prostě hrůza, a tak divadelní představení předčasně končí. Konečně odcházíme domů.

Já se však stavím na zahradu, kterou již naše rodina nevlastní. Pronikám na cizí pozemek. Jsem zároveň v letním oblečení, jenže pomalu přichází majitelka tohoto prostoru. Schovávám se do otevřené zahradní boudy, z níž není úniku. Jsem bezradný, že to tenkrát praskne, že budu zatčen policií za vloupání.

Padají mi doklady, stravenky aj. důležité věci. Rozpačitě je sbírám, i když se majitelka blíží. Zatím nic nevidí. Je mi líto ztracené zahrádky. Kdoví jestli uniknu a odstraním stopy ze svého tajného dobrodružství.

Václav Kovalčík

Můj senegalský sen

5. února 2015 v 18:47 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Je o fantazii a dobrodružství.

Jsme na jednom kúru křesťanského kostela. Je zde mnoho studentů a profesorů. Takové setkání nebývá vůbec na škodu, neboť působí ekumenicky. Dokonce je chrám naším útočištěm, ale jednoho dne budeme muset vyklidit své roztahané věci. Ještě předtím pořádáme pořádný mejdan. Podporuje nás i zdejší akademická půda - profesoři a studentstvo.

Zničehonic unikají ropné páry, které jsou cítit nejen v kostele. Nikomu to nepřipadá divné, raději se obecenstvo pořádně baví. Následující den - po bujaré noci - vstávám jako první. Musím však vyklidit knihy, ale to mi připadá jako nekonečná práce, neboť neubývají, ba naopak. Zároveň mi pomáhá jedna spolužačka.

Hrozí, že tahle lokalita vybuchne, a to kvůli ropným parám, kterých jsme se nadýchali. Již není čas balit knihy, již není čas zachraňovat své opilé a omámené spolu-studující. Musíme uprchnout před hrozivým nebezpečím. Docela nám to se spolužačkou klape. Lítáme ze všech sil - naštěstí z kopce. Tím jsme se zachránili před místními ropnými výpary a explozí v tropickém žáru.

Václav Kovalčík

O liturgickém přednesu v CČSH

5. února 2015 v 18:22 | Václav Kovalčík
Vážení čtenáři, nemám nic proti Farského Liturgii CČSH, ale někdy mi připadá, že dlouhodobě zpíváme totéž, i když jsou k dispozici různé obměny a rozmanitý výběr písniček ze zpěvníku. I pro mě - jako varhaníka - je to "nekonečné," co se týče bohoslužebného přednesu, k tomu přidejme dlouhé kázání, které spíše lidi odrazuje, než přitahuje.

A tak jsem pro to, abychom hráli a zpívali i jiné (songové) liturgie, jež jsou v současnosti umístěné na druhou kolej, a to zcela zbytečně. Jejich "spravedlivá" reprodukce by udělala liturgický rok mnohem zajímavějším a přitažlivějším.

Možná by byla i ta vytoužená velká účast na bohoslužbách v náboženských obcích Církve československé husitské. Dle mého názoru moderní církev musí být ve svých dílech pokroková a rozmanitá. Vžijme se též do lidí, které to z nějakého důvodu nebaví.

Napadá mě prezentace liturgií, modliteb a biblických textů na válcích, jež připomínají ty nádražní, s nimiž se dá kdykoliv točit. Inspiraci v tomhle nalézám v dálném východu. Uspěchaní lidé by kdykoliv zatočili válci, tím by absolvovali bohoslužbu a modlitby. Určitě by byli spokojeni, přicházeli v hojném počtu, zapalovali svíčky, vzpomínali na zesnulé, vzali si od nich příklad. Pro děti by mělo samozřejmě existovat místo na hraní.

A proto zapojení široké veřejnosti a popularizace liturgií CČSH nesmí být na škodu. Každý by měl věnovat svůj čas, který ve svém životě unese. Něco se musí skutečně dít, aby CČSH v budoucím Sčítání lidu dopadla o mnoho lépe.

Václav Kovalčík