Můj důlní sen

7. ledna 2015 v 18:14 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se přírody, důlní činnosti a společnosti.

Jako třída se ocitáme v jednom zapomenutém stříbrném dole, který je situován v brazilské džungli. Rozhodli jsme se, že jej důkladně prozkoumáme - třeba objevíme nějaké stříbro. Vcházíme do velké místnosti plné "zapomenutých" strojů. Poté se dostáváme do důlních chodeb a zaplavených prostorů. Náhle vidíme plavat jedovatého korálovce v kalné vodě. Máme velký strach, neboť jeho uštknutí by mohlo být pro člověka smrtelné. Naštěstí nás mine, a my mineme jeho. Docela zajímavý kompromis vzájemného soužití, nemyslíte?
Vcházíme do dalšího prostoru, jenž připomíná obrovský skleník. Skla jsou rozbitá, připomínají situaci po výbuchu atomové bomby. Jdeme dál, i když se bojíme. Před námi jsou ještě temné chodby, ale obáváme se explozivního metanu.

Vycházíme ven, objevujeme malou vrátnici, kde jedna stará paní pěstuje orchideje a jiné tropické rostliny. Právě ona pamatuje, jak to tady kdysi žilo, dokonce nám o tom nostalgicky vypráví.

Teď je zdejší lokalita zapomenutá - jen historie na ni vzpomíná. Musíme se tedy rozloučit s pamětnicí, jež nám otevřela oči. Vracíme se stejnou cestou - dáváme pozor, aby nás jedovatý korálovec neuštknul. Daří se nám ustupovat do moderní reality. Navěky opouštíme onen zapomenutý stříbrný důl.

Václav Kovalčík
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama