Leden 2015

100 miliónů

31. ledna 2015 v 21:00 | Václav Kovalčík
Anotace: Báseň psána volným aktuálním veršem.

Když jsou na světě ty slavné sociální sítě
tak bych chtěl mít alespoň 100 miliónů přátel
ale opravdových přátel
Vyřešilo by se mnoho palčivých problémů
Naše vlast by úspěšně žila
osvobozená od různých fanatiků a zlatokopů
Opět by se nastartovala nová éra
splněných snů ve jménu dobra
nádherné přírody
jež si zaslouží respekt náš

Můj autobusový sen

29. ledna 2015 v 19:16 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se reálného života i fantazie.

Moje matka mě požádala, abych šel koupit červené víno do jedné vinárny, a tak jdu z kopce směrem ke křižovatce, kde jsou semafory. Právě mám zelenou, jenže mě neznámá síla odnáší do jednoho autobusu, z něhož není úniku. Tudíž budu muset podstoupit možná delší cestu.

I když jsem nezaplatil jízdné, zdejší pasažéři mě chtějí. Mám smůlu, neboť jsem si nevzal mobilní telefon. Nemohu volat policii, nemohu kontaktovat ani své rodiče. Zoufalá situace hovoří za vše. Možná umřu, možná mě zapíchnou, kdoví. Celým mým tělem cirkuluje strach ze smrti. Možná jsem v zajetí teroristů, možná je to jenom legrace.

Naštěstí vystupuji v jedné neznámé vesnici. Začíná být pořádná tma - můj domov je příliš daleko. Snažím se alespoň zjistit, kde jsem, ale nevidím do mapy příslušné obce. Neznámá síla mě drží na jednom místě, nechce mě pustit dál. Mým ortelem je nejspíš zůstat - být daleko od rodičů. Vypadá to, že bude dlouhá noc. Ráno je daleko - neznámá síla však působí mnohem intenzivněji. Zakazuje mi přemýšlet a jít.

Václav Kovalčík

Můj sen o řece Ostravici

26. ledna 2015 v 12:03 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se přírody a životního prostředí.

Je červnový čas, přírodě se velmi daří. Rád bych se vykoupal a prolomil tak předsudky ohledně nebezpečí, které v sobě řeka v "dolním" toku ukrývá. V historii si prošla naprostým znečištěním, a to kvůli dlouhodobé průmyslové činnosti v Ostravě.

Nyní se zdá, že je voda čistá - tak akorát na koupání. Břehy jsou lemovány oblázky a velkými kameny, aby zdejší prostředí vypadalo lákavě. Chtěl bych však skočit do vody, ale provází mě strach z možného poranění, vodních vírů a pozůstatků znečištění. A proto vybírám jiné místo, které se zdá být bezpečné. Opět mě sužuje strach z možného poranění a smrti. Neustále se v řece tvoří mohutné víry, něco špinavého se blíží ke břehu, což mě úplně odrazuje, abych skočil do vody.

Najednou objevuji podzemní jeskyni. Slyším varhanní hru. Prohlížím si místní tajný chrám, dokonce hovořím s místním varhaníkem o řece. Svěřuji se mu, že z nějakého důvodu nemohu skočit do říční vody. Čas rychle ubíhá, a já se budu muset sbalit a opustit jeskynní chrám.

Opět se nacházím na břehu Ostravice. Zdá se, že je voda čistá a bezpečná. Jakmile se přiblížím, tak se obávám o svůj život, neboť víry a pozůstatky znečištění jsou nevyzpytatelné, vždyť mohou kdykoliv ublížit. Kdysi se lidé v onom dolním toku koupali, snad se tahle část řeky úplně vyčistí, abychom mohli bez rizika plavat a chytat ryby v harmonické přírodní scenerii.

Václav Kovalčík

Můj zelený sen

24. ledna 2015 v 16:34 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se politiky a drsné reality.

Na poznávacím výletě prožívám večerní čas v jednom "divadelním" hotelu. Všechno vypadá normálně, až na jeden sjezd, který pořádá Strana Zelených v jedné velké zasedací místnosti. Zúčastněných členů téhle partaje je asi deset.

Baví se o všemožných koalicích, i když totálně prohráli volby, přesto mají pár zastupitelů, což považují za jistotu. Jsem na onom jednání přítomen, ale nikdo ze Strany Zelených si mě nevšímá.

Jednání probíhá dál, najednou zamířím svůj pohled na nápoje s cenovkami, které jsou umístěny v jedné polici. Rád bych se alespoň občerstvil, jenže nemohu, protože nemám peníze. Nezbývá mi nic jiného než pozorovat tuhle schůzi. Nějak mě to láká stát se členem Strany Zelených, vždyť je to celkem milé společenství, ale opak je pravdou.

Mají rádi pseudohumanismus, problémy většiny občanů České republiky jsou téhle partaji lhostejné. Raději se bude podporovat Václav Havel s multikulturní společností, jež nás v budoucnu srazí na kolena, pokud se napjatá situace nejen v našem státě nebude ihned řešit! Právě uvedené okolnosti mi brání ve vstupu do Strany Zelených, i když jsou zúčastnění členové patřičně oblečení a dobrou náladou naladěni. Ani nemám na to, abych si koupil nějaký nápoj, a tak se ocitám v jednom travnatém příkopu. Naštěstí zde nepršelo.

Václav Kovalčík

Čtyři stromy

20. ledna 2015 v 15:08 | Václav Kovalčík
Čtyři stromy stojí v širé krajině. Podzimní slunce odchází do červánkové noci. V dáli jsou vidět hory a polnosti. Cesta je blátivá - tak akorát podzimní.

Jeden strom vyhrává v opadávání listů. Ty ostatní vzpomínají na překrásné a slunné léto. Jsou ještě listím obdařené, jež ne a ne opadnout. Chtějí ještě žít a kompozice tvořit.

Jak idylické, jak romantické napohled! Člověk si připadá, že žije na Marsu, který kdysi dávno, co se týče života, vzkvétal a plodil.

Rád bych si na poli opékal brambory ve žhavém popelu. Snad se mi zadaří, a já si vychutnám onen podzimní čas.

Těším se na léto, až budou tyhle stromy bohatě plodit. To si pochutnám na výtečném ovoci. Po podzimu následuje krutá zima - nemusí být poslední. Opět na jaře se jistě shledáme, vždyť každé roční období má něco do sebe.

Můj propadlý sen

18. ledna 2015 v 9:44 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se školství a vzdělání.

Blíží se očekávaný závěr školního roku - letní prázdniny jsou nadosah, jenže propadám z matematiky, kterou vyučuje Helenka. Její příjmení nezveřejním. Nulový počet opravných termínů prohlubuje předem vypočítanou krizi.

Najednou se ocitám v jednom lázeňském městečku, kde prchám před osudem, pak se vyskytnu na univerzitním kampusu, poté mě pronásledují nepřátelé, a to z neznámého důvodu. Dokonce přeskakuji dráty nabité elektřinou. Dávám si pozor, abych se jich nedotkl.

Pořád myslím na promarněný ročník, jenž se promarnil kvůli matematice. Nemá vůbec cenu vrátit se zpět do třídy, i když ostatní skutky a svědectví hovoří, abych prolezl a nepropadl. Vysvětlete to mé třídní. Možná to na poslední chvíli pochopí.

Václav Kovalčík

Můj neúspěšný sen

17. ledna 2015 v 17:39 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se vzdělání a školství.

Blíží se závěr školního roku, a já propadám z matematiky, protože bylo málo příležitostí opravit si svůj nepodařený prospěch. Nemá to cenu, tudíž postupně odcházím, zároveň pozoruji jednu Japonku, která při počítání matematických příkladů u tabule předvádí nějaké bojové umění. Všechno jí precizně jde - je ve svém živlu, jenže já musím vypadnout, neboť je tohle studium ztraceným časem. Útěchou mi může být jednička z maďarštiny, kterou má snad každý ze třídy.

Najednou se ocitám v jednom katolickém kostele, kde je velká závěrečná hostina. Koná se zde sbírková akce. Právě se prodávají chlebíčky. Chci si jich několik vzít, ale místní správkyně chrámu mě klepne přes prsty. Chce, abych zaplatil 10 Kč za 5 chlebíčků. Nápoje jsou naštěstí zadarmo. Mám tolik mincí, že mě propadák z matematiky vůbec nezajímá, přesto se lítost z neúspěchů jednoho dne vrátí jako bumerang.

Václav Kovalčík

Můj pyrotechnický sen

10. ledna 2015 v 8:33 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém snu, který se mi zdál. Týká se světlých a temných stránek pyrotechniky.

Situace mě nutí, abych se jednoho dne vyučil. Z nějakého důvodu jsem si vybral populární obor pyrotechnika. Na jednotlivých seminářích neustále řešíme nebezpečí explozí. Odstraňujeme rizika výbuchů. V mysli se mi vybavuje fakt, že každá operace může být nejen pro mě tou poslední.

I když pracuji na odstraňování a eliminaci bomb, tak prožívám jakýsi pohled do budoucnosti: Ustřelené končetiny jsou bohužel strašáky v této činnosti, kterou nelze považovat za zábavnou. Oddělené končetiny a zakrvácená těla hovoří tak za vše.

Před každou akcí mívám strach, neboť nevím, jak situace dopadne. Stačí jeden menší omyl, a jsem rozprášen i se svými kolegy do vzduchu. Taková je možná i nemožná budoucnost všech pyrotechniků. Nikomu nic nezávidím, protože tenhle obor v sobě skrývá mnoho nástrah. Zdejší pracovní směna může být vskutku tou poslední. Bůh nás ochraňuj od výbuchů, válečných konfliktů a terorismu.

Václav Kovalčík

Můj zoologický sen

9. ledna 2015 v 5:15 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém snu, který se mi nedávno zdál. Týká se přírody, kultury a společnosti.

V jedné zoologické zahradě se ucházím o místo. Všechno probíhá hladce, pohovor je příjemný, dokonce si s paní ředitelkou notuji, jenže přichází velmi nepopulární požadavek, jak se to vezme. Chystá se projekt dokonalých světadílů a ekosystémů, který by měl přiblížit život všech zvířat a rostlin vedle sebe.

Velcí masožravci by podle paní ředitelky měli pobývat s býložravci. Tenhle požadavek se mi zdá pro tyhle podmínky nesmyslný, protože by masožravci sežrali býložravce, tudíž by si návštěvník prohlížel nikoliv harmonii v přírodě, nýbrž jatka - jak to chodí v reálu.

Tahle osoba mě nutí, abych se zapojil jako zaměstnanec do projektu a podepsal pracovní smlouvu. Nějak se mi vybavuje fungování - respektive nefungování - onoho scestného nápadu.

Navíc paní ředitelka plánuje umístit do nového plánu lidi, kteří by museli žít na vlastní pěst v zoologické divočině, až mi běhá mráz po zádech, neboť tohle zaměstnání může být pro mě to poslední. Představte si např. umístění antilop se šelmami, dravé ptáky s papoušky, a to všechno na jednom velkém pozemku reprezentujícím zoologickou zahradu. Nevím, jak bude zaměstnanecký poměr pokračovat dál. Vidím to bledě, asi budu sežrán v laboratorní divočině!

Václav Kovalčík

Můj důlní sen

7. ledna 2015 v 18:14 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se přírody, důlní činnosti a společnosti.

Jako třída se ocitáme v jednom zapomenutém stříbrném dole, který je situován v brazilské džungli. Rozhodli jsme se, že jej důkladně prozkoumáme - třeba objevíme nějaké stříbro. Vcházíme do velké místnosti plné "zapomenutých" strojů. Poté se dostáváme do důlních chodeb a zaplavených prostorů. Náhle vidíme plavat jedovatého korálovce v kalné vodě. Máme velký strach, neboť jeho uštknutí by mohlo být pro člověka smrtelné. Naštěstí nás mine, a my mineme jeho. Docela zajímavý kompromis vzájemného soužití, nemyslíte?
Vcházíme do dalšího prostoru, jenž připomíná obrovský skleník. Skla jsou rozbitá, připomínají situaci po výbuchu atomové bomby. Jdeme dál, i když se bojíme. Před námi jsou ještě temné chodby, ale obáváme se explozivního metanu.

Vycházíme ven, objevujeme malou vrátnici, kde jedna stará paní pěstuje orchideje a jiné tropické rostliny. Právě ona pamatuje, jak to tady kdysi žilo, dokonce nám o tom nostalgicky vypráví.

Teď je zdejší lokalita zapomenutá - jen historie na ni vzpomíná. Musíme se tedy rozloučit s pamětnicí, jež nám otevřela oči. Vracíme se stejnou cestou - dáváme pozor, aby nás jedovatý korálovec neuštknul. Daří se nám ustupovat do moderní reality. Navěky opouštíme onen zapomenutý stříbrný důl.

Václav Kovalčík

Můj automobilový sen

7. ledna 2015 v 18:11 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se automobilů, společnosti a kultury.

Zničehonic objevuji pěkné fáro. Zdá se, že jej nikdo nevlastní. I když nemám řidičák, tak zkouším řídit tenhle báječný automobil. Náhle zjišťuji, že mi to jde, že mohu tímhle balit půvabné slečny a odvážet je do divadla na romantická představení.

Daří se mi vskutku dobře, slečny se jenom hrnou, jenže nevím, která bude pro mě tou pravou. Ubíhají minuty, ubíhají hodiny - jezdím sem a tam. Můj automobil z neznámého důvodu protestuje, neboť nabourává do semaforů a dopravních značek. Je natolik zničený, a proto jej vyměňuji za další.

Mám vyhlédnuté ještě lepší fáro. Chlubím se všude, kde se dá. Navazuji různé známosti, přesto prožívám obrovské dilema. Nějak se hroutí láskyplný domeček z karet. Zdá se, že automobilové odvozy do divadla vůbec nepomáhají, když v poslední době narážím do všeho možného. A tak přemlouvám svou "poslední" známost, aby si mě vzala za muže.
Václav Kovalčík

Můj praktický sen

6. ledna 2015 v 6:51 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Je o přírodě, vzdělání a školství. Fantasy tajemné osoby v onom snu.

Z nějakého důvodu se musím navrátit do jedné školy, abych navštívil vyučující a studující, případně suploval některé předměty. Právě vcházím do šachové partie, kterou daná škola pořádá. Vyučování tak probíhá chaoticky. Mám obrovskou trému. Vůbec si netroufám po svých zkušenostech hrát šachy. Prostě nedokážu předpovědět alespoň deset tahů dopředu. Nejsem v téhle hře vědma. Asi zde nepatřím, i když si prohlížím všemožné vybavení. Vidím lidi, kteří žijí svým životem. Něco mě však žene navrátit se do svého domova.

Najednou se ocitám poblíž rodinné chalupy. Tráva je popás vysoká, tudíž se musí posekat, ale je mi líto rozkvetlých pryskyřníků. Chci je ihned vyfotit, jenže mě něco odrazuje, a tak odkládám tuhle bohulibou činnost snad na lepší časy.

Moje matka je velmi zvědavá, jak se mi v nové škole daří. Na tohle opravdu nemohu odpovědět. Cítím něco divného v dnešní době, jež není podle mého gusta. Buď se jednoduše podřídím, anebo zůstanu zapadlým vlastencem na okraji společnosti. Co z toho vybrat - ví jenom Bůh.

Václav Kovalčík

Existence právního státu je důležitá

6. ledna 2015 v 6:06 | Václav Kovalčík
Ocitáme se v době, kdy se svobodné podnikání stává sebevraždou. Nějak se musí zajistit ochrana poctivých podnikatelů, a proto sametoví vyděrači hromadně vybírají od nevinných lidí výpalné za tzv. ochranu. Navíc se vyšší vrstvy české společnosti distancují od středních a nízkých. K tomu se vytváří neproniknutelná síť pochybné legislativy, která nahrává těm největším zločincům. Právě ti běhají na svobodě beztrestně dál.

Inteligence české země je neustále decimována sexistickou dobou plnou korupce, nemravnosti a zločinů. Moudrý a vzdělaný člověk si ani neškrtne, ani nezaloží rodinu postavenou na lásce a spravedlnosti. Decimování společnosti zasahuje do všech oborů a rezortů lidské společnosti i úřadů. Klausova amnestie nic nevyřešila, jen zkomplikovala a znevážila práci schopných policistů, jimž záleží na spravedlnosti, která v dnešní době poněkud chřadne. Musejí držet ústa i krok, i když dochází k bezpráví ze strany nejvyšších pater justice, politiky a hospodářství. Takovou prognózu si země česká nezaslouží.

Mnohokrát je diskutován případ Jiří Kájínek, jenž je trnem v oku různým mafiánům. A tak dochází k porušování a pošlapávání nejen práva procesního, ale i dalších odvětví legislativy. Současná justice a ministerstvo spravedlnosti hrají super-podjatou hru. Nikdo nechce platit odškodné za dlouholetý justiční šiml.

Nic dobrého se nestalo, jen zlo vítězí na všech frontách. Ministryně spravedlnosti Helena Válková (ANO) tak strká hlavu do písku v případě Jiří Kájínek, aby byla politicky a mediálně in. Nic nového se nezměnilo, stále je občanská společnost sužována bezprávím a diktaturou, v níž nelze dennodenně žít.

A tak klepněme mafii pořádně přes prsty, zabraňme úniku českého kapitálu do daňových rájů. "Velké ryby" musejí být včas polapeny, aby život v České republice byl postaven na skutečné slušnosti a spravedlnosti, neboť slušní lidé mají právo ve své zemi svobodně žít a dýchat.

Václav Kovalčík

Sexistická společnost míří do pekel!

3. ledna 2015 v 21:18 | Václav Kovalčík
Všude vidíme, jak na nás různé celebrity koukají. Většinou žijí nemravným životem, z čehož čtenář usoudí, že nemají co na práci. V této době jde dozadu křesťanské učení, které říká, že sex by měli mít partneři (muž a žena) jen za účelem zplození nového lidského života. Tohle učení konkurovalo kdysi zhýralému Římu, v němž byli učedníci Krista často popravováni! Proto tato velmoc doplatila na svou slabost a nedostatky.

Na běžných portálech spatříme mnoho erotických hříchů, až se to protiví všem poctivým lidem, kteří například chodí do práce a vydělávají za měsíc nepatrný zlomek toho, co jedna nahá celebrita za jedno natáčení. Současné pojetí hodnot je tímhle převrácené až rozvrácené.

Sexistická společnost míří do pekel, neboť rovněž souvisí se špatnou hospodářskou situací, před níž nás nenávidění "komunisti a socialisti" chtěli uchránit. Nesouhlasím se současným režimem, jenž degraduje vzdělané lidi. Proto jsou např. faráři považováni za neoblíbené povolání. I ta paní uklizečka si zaslouží respekt a uznání! Stejně tak akademici a řemeslníci! Každý si zaslouží své poctivé místo! Média nemají právo se chovat jako zlatokopové - viz devastování pověstí rodin v různých bulvárech.

Vážení čtenáři, vycinkali jsme si západ! Co nám však přinesl? Jedině chudobu materiální a morální! A proto bychom si měli vážit konstruktivních a potřebných profesí v životě každého z nás. Co se týče sexuálního života, tak by měl být jen pro láskyplné zplození vlastních dětí. Rodinná harmonie a zodpovědná rodinná politika nás zachrání - nikoliv trapné bulváry trapných redakcí.

Václav Kovalčík

Rodná řeč patří všem

3. ledna 2015 v 21:11 | Václav Kovalčík
V naší zemi dochází k nesmyslným soudním sporům, co se týče autorského práva, a to zejména u citátů, sloganů a výroků, které mají jazykový základ, vždyť se jedná o rodnou řeč, kterou si nesmí prospěchářská individua "totalitně" přivlastňovat, neboť mluvíme, píšeme, myslíme a tvoříme hodnoty.

Mnoho citátů se používá v běžné mluvě - přece nechceme, abychom byli pronásledováni a souzeni za jejich užití. Rodná řeč patří všem, nelze si ji přivlastňovat na úkor většiny. Je hrozné, když nějaká rádoby osobnost vyvolává soudní spory v otázce jazyka českého.

Situace může dojít daleko, že se za chvíli budeme bít o rodnou řeč, budeme se žalovat navzájem, aby z toho něco finančně káplo! Kde je to opravdové vlastenectví! Česká řeč je tak okupována rozmazlenými pohlaváry - bohužel k nim patří netolerantní umělci a netolerantní "významné" osobnosti s egoistickými sklony!

Vážení čtenáři, nelíbí se mi parcelace a škatulkování našeho jazyka, neboť pevně hlásám, že rodná řeč patří skutečně zdejšímu obyvatelstvu a sympatizantům, kteří se ji chtějí skutečně naučit.

A proto obohacujme ve svých řadách slovní zásobu, mysleme svobodně, nenechme si blokovat myšlení své. Ukažme všem "jazykovým" spekulantům, že se nelze soudit za svobodně vyřčený výrok a slovní konstelaci. To bychom mířili do úplného Absurdistánu a jazykové diktatury!

Václav Kovalčík

Můj přímořský sen

3. ledna 2015 v 21:07 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém snu, který se mi zdál. Týká se bydlení a existence.

Jsem ubytován v jednom přímořském hotelu, který mi připomíná velkou loď. Vůbec netuším, že se budu muset odtud odstěhovat, neboť přichází velmi nebezpečná noc. Přichází hrozivá mořská bouře. V temnotě mě straší duch zesnulého patriarchy. Chce, abych mu s něčím pomohl, ale nechápu s čím, tak jej všemožně odbývám.

Nastává období, kdy se budu muset vystěhovat. Mám mnoho knih, jenže to by mi trvalo příliš dlouho přenést je do pohodového vnitrozemí. Počet knih v přímořském hotelu neubývá, právě naopak. Je to pěkná "fakárna" jít najednou pryč. Něco zde musím nechat, a tak se loučím se svými hračkami. Snad se mi někdy poštěstí opět k nim zavítat.

Václav Kovalčík

Můj zombií sen

2. ledna 2015 v 22:03 | Václav Kovalčík
Anotace: O hororovém snu, který se mi nedávno zdál.

Je tmavá noc, ve Slezské Ostravě se probouzejí krvelačné zombie. Chtějí sežrat co nejvíce místních lidí. Pronikají do různých domů, aby schlamstly svou kořist. I do našeho činžovního baráku se tyhle potvory dostaly.

Pojídají zdejší nájemníky, dokonce mě chtějí sníst, naštěstí se mi podaří uprchnout k sousedům, kteří mě ihned přijmou do svého bytu. Okamžitě zamykáme a opevňujeme dveře, aby se zombie nedostaly k nám. Jsou ještě víc naštvané a rozzuřené, když nemohou dobýt poslední byt a sežrat poslední nájemníky.

Všude hrozný řev, jenž se šíří chodbou. Ještě je brzo na vycházení, neboť je tma tmoucí. A tak přebývám u svých sousedů. Jak dlouho budeme odolávat útokům krvelačných bestií? Setrváme statečně v obležení až do rána? Doufejme, že denní světlo odradí zombie od dalšího bestiálního řádění.

Václav Kovalčík

Můj kamionový sen

2. ledna 2015 v 21:56 | Václav Kovalčík
Anotace: O fantasy snu kolem trávení času ve škole v přírodě.

Jako třída jsme ve škole v přírodě. Společně obdivujeme scenerii, hrajeme různé hry, prostě blbneme ve svém volném čase. V jedné vesnici objeví naši pedagogové několik kamionů - tak akorát pro nás.

A tak je vyhlášena soutěž, kdo dorazí jako první do stanoveného cíle. Přitom si nikdo neuvědomuje, že se jedná o nebezpečnou cestu, vždyť žáci nemají řidičák a potřebné doklady, ale pedagogové zastávají své.

Začíná závod kamionů - někdy se jede po cestě, jindy zas po trávě. Závodění je velmi dramatické. Řada kamionů se převrátí - jen čtyři dorazí do stanoveného cíle. Vítězní žáci dostávají medaile a další ocenění. Ostatní utřou nos, neboť prohráli. Mnoho škody - mnoho zničených kamionů!

Václav Kovalčík

Můj lužicko-srbský sen

2. ledna 2015 v 21:52 | Václav Kovalčík
Anotace: O mém snu, který se mi zdál. Týká se společnosti a mezinárodní situace.

Nějakým způsobem se dostávám do téhle krajiny, abych místní poučil o nezávislosti a samostatnosti. Také jim sděluji možnost ohledně připojení k České republice. O mé učení projevují vysoký zájem. A tak jdeme dál - do postupu, jak získat svobodu a nezávislost.

Učím je o partyzánském odboji, dokonce mladé a milé slečny projevují zájem o tuhle tematiku. Najednou jsem jak ryba ve vodě, neboť mě všichni mají rádi. Přednáším na jednom hradě, z něhož je pěkný výhled na českou stranu.

Úspěšně těmhle lidem sděluji, že se musejí společně bránit proti útlaku z německé strany. Místní semináře tak nabývají popularitu, vždyť se do mě zamilovalo mnoho slečen. Jsem velmi šťastný, že jsem zde zapadl, přesto své poslání - pomáhat lidem - neodkládám.

Václav Kovalčík