Guvernérovo dobrodružství kap. 1-10: Václav Kovalčík

26. srpna 2013 v 20:06 | Václav Kovalčík

Guvernérovo dobrodružství kapitola první

Jednoho krásného dne se guvernér Lesoparku vydal do podzemí zcela osamocen. Se svojí zemí zaslíbenou se loučil velmi těžce, protože počítal s tím, že výprava může být vskutku poslední na pozemském životě. Již bylo dost rozšiřování pole působnosti, ale zvědavost našeho hrdinu svedla co možná nejvíce.
Je pravdou, že země líbezná, země půvabná skutečně vzkvétala, alespoň se tak tvrdí v poslední době, která je typická postmoderním vystupováním na veřejnosti ohledně nebetyčné scenerie panenské přírody. Rajská zahrada, aneb ostrůvek zeleně vždy těší lidi, kteří rádi překračují malebné pohraničí s rozkvetlou květenou. Po každém odpočinku naberou opět mnoho sil, aby si uchovali vzpomínku na ideální stát, který by měl být vzorem nejen pro celou Evropskou unii, ale i okolní svět, a to bez předsudků.
Každé roční období přináší radosti i starosti. Není divu, proč některé osvícené plány vycházejí vniveč. Osvícenství ve složitých časech za nic nemůže. Jen některé absurdity sousedního Absurdistánu, jenž ovlivňuje život země zaslíbené. Obyvatelé vytunelovaného sousedství hledají útočiště před nepřízní osudu v posvátné zóně, dokonce je náš Vatikán na severu často osidlován uprchlíky, kteří to nemají ve svých životech lehké. Vždyť osud, jenž provází sousední Absurdistán, je do nebe volající, dalo by se říci - velmi tristní.
V hlavách i rukách volá osud po nových dimenzích, po reálném a experimentálním působení ve světě širém. Guvernér to však nemá lehké, a to prosadit se v dravém světě, jenž je okupován nezájmem, sobectvím, intrikami a zbabělostí na n-tou. Stále víc uvažuje o záchraně země půvabné i sousedního Absurdistánu, který byl v dávných dobách rovněž půvabný.
Postmoderní civilizace, která se nezdá být postmoderní, nasadila korunu, vždyť životní prostředí poblíž silnice Pražské je v katastrofálním stavu. Často světová kritika vyčítá našemu hrdinovi, že jeho dílo je tuze špatné, neperspektivní a vadné, protože je zamindrákovaná v období krizovém až k prasknutí. Je pravdou, že se najde několik málo obdivovatelů, kteří dokážou ocenit dílo posvátné. Z řad neprivilegovaných občanů Absurdistánu se však ozývá, že dílo jest vskutku krásné, sváteční, jasné a půvabné, což svědčí o tom, že dobří lidé ještě nevymřeli, přesto žijí nadále, ale v úkrytu, neboť se strachují o střechu nad hlavou. Tiše však podporují počínání guvernérovo, jež je jim nadevše milé.
Ocitají se v obavách, neboť jim vůdčí představitelé Absurdistánu dennodenně vyhrožují: Budou-li občané nadále podporovat osvíceného, pak se utopí v dluzích, kriminálech, v nezájmu, v nezaměstnanosti, bídě a nouzi, a to díky represím ze strany mafiánského prostředí nenasytného Absurdistánu. Dost kruté výhružky na adresu bezbranných lidí. Dost zbabělý postup, jak zničit guvernéra metodou pomlouvání, vždyť se náš hrdina mnohokrát postavil proti cenzurním zásahům ve světě.
Zatím vyhrál jen dvě bitvy za posledních pět let. Ostatní prohrál, anebo skončily nerozhodně. Jednou se dílo stane výsadou světových knihoven, i když se v klášterech říká, že je třeba žít v tichosti, chudobě a poslušnosti, což je krásné, ale v dnešní době se záležitost církevních příkazů stává víc a víc nereálnou. Jednou se musí bádat, nikoliv strádat, vždyť pozemský život je jen jeden. Guvernér Lesoparku stojí před velkým rozhodnutím. Jít, či nejít? Dobrodružství, anebo nezájem? Poznání, anebo neznalost? Jedině pokrok.

Guvernérovo dobrodružství kapitola druhá

Přechází silnici Pražskou, nyní vstupuje do parku u Benziny, poté vchází do posvátné řeky Metuje, jež teče poněkud nezvykle, neboť každého návštěvníka varuje před nebezpečím číhajícím z podzemního tunelu, v němž je uvězněn nevinný potok Radechovka.
"Nevcházej do říše poznání. Poznání neznáma nic nevyřeší, ale naopak se chová jako rozšiřující se nekonečná spirála vržených osudů, temných sfér. Nevstupuj do říše nebezpečí, vždyť tě temnota pohltí jako malinu." Křičí moudrý potok z podzemí.
"Já jen čistě ze zvědavosti s touhou poznat nové kraje, abych se něco nového přiučil a ještě moudřeji panoval v zemi půvabné. Nuže, vstoupím do ráje tichých vod snad antického podsvětí, do jehož útrob se nikomu nechce, ale vždyť se chováme pokrokově, přesto však s odkazem na dědictví našich předků."
Toť slova odvážného guvernéra s elánem, jenž mu není cizí.
"Již nastal můj čas, a to podrobně posoudit stav ovlivňující dění v Lesoparku i okolí. Třeba se seznámím s novými tvářemi,vždyť soupis mravů nebývá na škodu pro nové zákony. Škoda, že Radechovka zasahuje pouze hranici posvátné zóny. Je mi líto, že je díky absurdnímu sousedství uvězněna pod zemí, aniž by spatřila světlo Boží."
Je toho hodně, co měl guvernér na srdci. I pstruzi jej varují. "Odejdi včas z onoho pokušení, dokud není ještě pozdě, pomysli na návrat."
A tak šel guvernér dál a dál. Proud byl najednou silný, div cestovatel neklesl ke dnu. Šaty měl náš hrdina natolik promočené, a navíc z nebe padal tropický déšť. Kapky se vzájemně bijí vlivem mocného vichru, přesto je ještě viděn půvabný Lesopark, jak odolává náporu, neboť je statečný.
Promiňte, ještě jsme guvernéra nepředstavili. Nu což. Jmenuje se Václav Kovalčík, v roce 2009 dosáhl inženýrského titulu a rád by studoval pořád a pořád, aby měl co nejširší obzor na onom světe, jenž potřebuje nápravu a povzbuzení.
My pořád guvernér, guvernér a zase guvernér, ale o tituly nejde, protože jsou v našem konání za takových okolností bez účinků. Skromnost nadevše, našemu umění čest. Rád by jednou řídil charitativní činnost, aby se stala efektivní a plnila konečně svoje poslání třeba na tisíc procent, nejlépe milión procent. To je jen iluze ve zkaženém a sobeckém světě, jenž nezná slitování. Výstavy by měly být jak na běžícím pásu, což je posláním posledního panovníka, jenž prosazuje idylku krásna.
Nuže, pojďme dál a dál - do dravých vod, vždyť dobrodružství nikdy nebývá na škodu, ale ku prospěchu civilizace, neboť je našim společným cílem, aby Absurdistán nebyl Absurdistánem, ale opěvovanou a uznávanou zemí českou, moravskou, slezskou, kladskou, slovenskou a podkarpatskou směrem k moři, protože hospodářský tygr se může stát útočištěm pro ty, kdož jsou pronásledováni a kdož chtějí pracovat ku prospěchu ideálního státu. Bohužel je tato vize považována za utopii, ale za vše mohou proradní nepřátelé pokorného a přátelského uskupení. Proč je neustále pošlapávána? Nevím, právě jsme objevili zakopaného psa, kterého je třeba ihned vykopat, abychom došli k poznání, jež nám pomůže k získání opravdového štěstí. Kde jsme to skončili? Aha, prudký déšť, nelítostný déšť, jenž poutníka provází na cestách. Podzemní tunel se blíží každým krokem. Kachny volají. " Vítej v novém státě, v našem zimním úkrytu, z něhož vyvěrá teplo."
Hranice nazývající se soutok jest opravdu přívětivá. Velmi početná pohraniční stráž se ptá: " Co chcete v našem Podzemí dělat?"
"Jsem turistou." Odpovídá Kovalčík.
" Tak se mějte, šťastnou cestu přejeme."
Zvolá pohraniční sbor.
Světlo se mění v temnotu, ještě že si vzal guvernér petrolejovou lampu, kterou včas rozsvítil. Kolem něj se shlukl velký počet dychtivých krys, které žádají almužnu ve formě potravy.
"Zde živoříme, přesto se nám akorát daří. Dej nám cizinče kousek sýra, jinak zajdeme hlady."
Guvernér jim však podává kousek vánočky a nabízí jej zchudlému obyvatelstvu, jež žije v temnotě. Docela skvělý diplomatický tah, okouzlen charitativními úmysly. Třeba se dozví více o imperiu, které možná ovlivňuje dění nejen v Lesoparku, ale i v Absurdistánu. Pohleďme, i za vánočku jsou zdejší velmi vděční, a proto vyjadřují vřelé díky za tenhle dar.
"Opravdu jsem se ocitl v chudém kraji," pobrukuje si Václav.
Náčelník krysí společnosti praví. " Jsme na území temnoty. Stejně jako vy máme problémy se společenstvím Absurdistánu, jenž nám otrávil naši říši nekonečnou temnotou. My jsme si zvykli, ale ostatní tvorové emigrovali buď k Vám do Lesoparku, anebo do sousedního Absurdistánu."
"Co se skrývá za dalšími kilometry o kousek dále?"
Táže se inženýr.
"To byste se divil. Raději šetřete petrolejem, protože cesta potočním tunelem je velmi zdlouhavá a náročná. Kachny k nám v zimě míří z proudů Metuje, aby se ohřály. Hold mrazy bývají kruté. My bychom například přežili atomový výbuch, ale co váš Lesopark a sousední Absurdistán?"
Byl to dlouhý monolog, a tak se náš promovaný inženýr rozloučil a šel dál a dál do neznáma. Lepší je být na chvíli při zemi, pak se dozvíme něco zajímavého, což nám poslouží k dalšímu bádání.
Ubíhaly desítky, stovky metrů, naskakovaly kilometry za sebou jak na běžícím páse. Všude ticho a tajemno, jen divný zápach šířící se zemí temnostní překvapil našeho hrdinu. To všechno zřejmě mají na svědomí splašky, které se šíří z kanalizace do potoka Radechovky, čímž dochází k zaneřádění temnostní říše, jež byla kdysi dávno říši světelnou, zároveň panenskou a podávala si ruce s Lesoparkem. Tehdy mezi nimi existovala vzájemná pomoc, ochota a sounáležitost. Mocný Absurdistán bohužel zpřetrhal svazky, protože nechal postavit tunel žalostného podsvětí. Položme si otázku. Co kdyby bylo všechno jinak? Je třeba myslet také na vzduchové zásoby v místní říši, protože by naše cesta skončila někde uprostřed. Naštěstí ještě zbývá petrolej do lampy, což je koneckonců v pohodě. Žádný zdejší obyvatel dodnes nevěděl, že uvedeným podsvětím prochází slavný guvernér Lesoparku. Možná je dobře, že cestoval inkognito, nechtěl totiž vzbudit pozornost, neboť poznal za svého života, že se nemají házet perly - slušně řečeno do spletitého bahna. Zkušenosti bývají kruté-zejména z okolního, nelítostného světa, jenž na sebe váže absurditu za absurditou. Víme, že může být dokonáno, ale nechme to napříště.

Guvernérovo dobrodružství kapitola třetí

Jak chvíle plynou, víc a víc se dostáváme do hlubinného tajemna podzemní říše. Je zajímavé, že plamen ještě hoří, i když bychom spíše počítali, že nadobro uhasne a že se náš hrdina udusí. Není tomu naštěstí tak, ale objevuje se zajímavá okolnost, neboť guvernér náhle spatří na stěnách prapodivné obrazce, které možná nejsou z tohoto světa, aspoň se tak zdají na první pohled.
Postupuje dál a ejhle! Potkává mužíčka zahaleného do prapodivného hábitu, z jehož tváře mu žhavě vyzařují oči, které se na něj upřeně dívají.
"Dobrý den," zdraví guvernér
Jenže tajuplná bytost začíná mlít něco v neznámém jazyce. V tu chvíli otevírá náruč a nabírá guvernéra, jako když se hrabe na podzim listí. Právě náš hrdina vyřkne mnoho modliteb, ale marně. Je zanesen do neznámého paláce, dalo by se říci, až násilím. Jenže nemůže nic dělat, protože je zcela bezmocný a navíc zcela paralyzován až umrtven.
Poněkud svízelná situace, z níž není zřejmě východisko, ale jakmile čas postupuje, tak se dostává Václav do překrásného podzemního paláce obehnaného stovkami věží. V hlavě se mu však promítá život od narození až po okamžik zajetí. Tělo bezvládné plave dalšími a dalšími tunely, spektrální duhou, devíti planetami, galaxiemi a černými děrami. Jaký to krásný pocit, že ubíhá náš čas sladce a příjemně!
Ach, ta nebeská klenba otevírá náruč jedině vyvolenému, aby poznal také jinou civilizaci, o níž často ve svém díle básnil. Teď platí, co je psáno, to je dáno, a navždy bude požehnáno. Teprve guvernér pochopil, že se dostal do další země, a to pozemské, podzemní i mimozemské zároveň.

Guvernérovo dobrodružství kapitola čtvrtá

"Jak se Vám líbí naše koloniální základna?"
Ozývá se najednou v češtině lahodný hlásek jako konipásek.
"Jsem vskutku okouzlen rozmanitostí a krásou vašeho mnoha prostorového světa, neboť mi připomíná civilizaci, o níž jsem také básnil."
Odvětil guvernér Lesoparku.
"Máme často oči v pohotovosti, protože jsme zvědaví, jak se má vaše civilizace."
Hlásek se ozýval čím dál víc, poté méně a méně, až se rozsvítilo oslnivé světlo, jež mělo zároveň sílu popohnat našeho hrdinu mohutnou silou vpřed. Poněkud zvláštní a překvapivý jev - opravdu mimozemský až k nakousnutí.
"Jak to děláte, myslím s tím světlem? Moc mě to zajímá."
"Je to jednoduché" - přidává se k dialogu další hlas, takže odpověď na tuto otázku zní dvojhlasně.
"Světlo zhustíme, tudíž se jeho vlny a částice ocitnou v krabici zcela narvané, jako ve vašem přeplněném dopravním prostředku. Již zmíněná krabice je tvořena z nerostu, jenž se vyskytuje daleko od vás v předalekém vesmíru, o němž nemáte ani páru. Proto tahle mohutná síla, která se chová jako sedmimílové boty měsíčního prostředí. Ve všem figuruje tlak, který uvádí jednotlivce v pohyb"
"Děkuji za vysvětlení, ale chtěl bych se zeptat, proč to organismy nepálí?"
"Protože je teplo zcela využito pro hybnou sílu, tudíž nedochází ke ztrátám energie."
"Jak tedy vrátíte celému vesmíru vzatou energii."
"Ve formě světelné trajektorie, která funguje jako výfuk světelného efektu."
Vysvětlení zcela fascinující překonává myšlení všech pozemských civilizací, což je úžasné, pro budoucnost perspektivní, neboť se pojede na světlo Boží, a to čistě ekologicky.
"Mohl bych od vás koupit zázračný nerost." Ptá se guvernér
"Nelze již."
Zazněla již polyfonie.

Guvernérovo dobrodružství kapitola pátá

V normálních experimentech by to dopadlo, že by byl náš guvernér dávno rozčtvrcen, co se týče cestování četnými prostory, ale v našem příběhu to tak není. Tuto problematiku je třeba co nejdříve objasnit a řádně vysvětlit.
Nedivme se, že toho mimozemšťané procestovali trilionkrát více než pozemšťané. Přitom cesta prostorová je na místní poměry levnější a rychlejší, pokud se uvažuje vzdálenost mnoha světelných let, než cesta lidského korábu, jehož možnosti jsou zatím omezené.
Když pozemšťané prováděli experimenty ohledně prostorového létání, následek byl takový, že účastníci byli tímto pokusem zdravotně poznamenáni, a to s trvalými následky, dokonce se objevili o několik let později v jiné části planety Země.
Je zcela jedno, kde se pokus odehrává, zda v podzemí, či na zemi, anebo v nebi. Stejně tak je jedno, jestli se experiment provádí v rodinném domě, anebo na radnici.
Bezproblémová cesta četnými prostory vyžaduje naprostou věrnost tomuto druhu přemísťování. Věrnost je vyžadována nejen u stroje, ale i u cestujících. Žádný z cestujících se nesmí tomuto vlivu bránit, protože by to pro ně mělo neblahé, ba i smrtelné následky. Stejně tak nesmí selhat stroj, ani jeho součástky.
Dále musejí cestující pozřít mnoho vitamínů a všemožných ingrediencí, aby přežili uvedenou fyzickou i psychickou zátěž. Celá problematika spočívá v tom, abychom se nebránili vlivům nadpřirozeným. Jedině tímto způsobem přežijeme.
Ještě je zde jedna záhada, kterou je třeba objasnit. Co vlastně Václav pozřel, aby přežil? Vysvětlení nalézá na obou ramenech, kde se nalézají pozůstatky vpichů vesmírného původu.

Guvernérovo dobrodružství kapitola šestá

Na cestách vesmírem objevuje náš dobrodruh všemožné obludárium. Stává se objevitelem několika miliónů druhů všemožných příšer - hodných i zlých, přítulných i zákeřných, jak se to vezme. Nejraději by si je odnesl všechny do Lesoparku, ale to by se tam asi všechny nevešly. Dokonce by hrozilo nebezpečí, že by se Lesopark změnil v Lesopark of UFO. Což takhle vzít alespoň několik reprezentativních a užitečných vzorků, vždyť stačí požádat o pomoc své pohostinné přátele, kteří mu již zajistili výsadu, že může pozemšťan dýchat všemožné typy vesmírných atmosfér.
K tomu slouží báječný, v těle implantovaný, drobný přístroj, jenž mnohem šetrněji a efektivněji spolupracuje s plícemi pozemšťana. Některé planety se podobají naší Zemi svým vzdušným obalem a místní diverzitou.
Kde však začít? Na planetě STEN07, která se stala první zastávkou v našem dobrodružství. Místní pralesy táhnou se do výše, dokonce lze spatřit dendroflóru, jejíž habitus dosahuje výšky třeba dvou kilometrů. Hory na planetě STEN07 jsou mnohonásobně vyšší než pozemské Himaláje. Kam se hrabe malý Lesopark - Vatikán na severu, anebo jeho jižnější konkurence v Itálii. Všechno probíhá pokojně, dokud se Václav neobjeví v pralese.
Právě se zachvělo mnoho a mnoho tornád nad gigantickou dřevinnou skladbou. Naštěstí byl v nízkých patrech cítit jen slabý, přesto však příjemný a osvěžující vánek. Ani horko ani zima. Místní klima by se dalo přirovnat běžnému oceánskému.
S každým Václavovým krokem přibývá lián. Na nich se plazí poněkud divní hadi, kteří jsou pestrobarevní. Dohromady tento jev tvoří duhovou scenerii. Náš hrdina se snaží jednoho z nich chytit, ale to se mu stává osudné. Jeden z nich se mu zakousl do nohy a ne a ne se pustit. Do rány proniká omamná látka, jež uspí našeho dobrodruha. Přesto cesta pokračuje, ale duchovním rozměrem ukazujícím směr ke ztracenému pozemskému ráji, známého z biblických výjevů.
Na duchovním stromě se plazí tentokrát větší zmije a láká guvernéra k ochutnání obrovských pomerančů. Ten odmítá, přesto je znovu uštknut, dokonce odvážlivec zařve krutou bolestí. Z nebe se najednou něco ozve: " Můj milovaný syn nepodlehl satanovi, pějme mu chvály velkolepé." Bolest přetrvává, dokud had nesleze ze stromu poznání. " Nyní můžeš ochutnat," ozývá se nebeský hlas. Naštěstí si guvernér uvědomil, že se jedná o další zkoušku, neboť se mu v hlavě vybavili již zmínění duhoví hadi, a tak odmítl. Pomeranče se přeměnily na neznámý druh ovoce, ale to už guvernér sebral odvahu a natrhal si pár plodů do svého ranečku. Nebeský hlas ocenil jeho chytrost, a tak nabídl našemu dobrodruhovi, že odešle několik zajímavých sazenic nejen na území Lesoparku, ale i Absurdistánu - teprve tam se začne nově žít.
Jak slíbil, tak splnil. Vraťme se však do Lesoparku a sousedního Absurdistánu, abychom věděli, co se tam semlelo za divné věci, které nastavily nový rozměr chápání všeho možného. Zázraky přicházejí, lidé nalézají nové myšlenky a nápady po letním ochutnání tajemných plodů ze stromu poznání, na němž se již neplazí obrovská zmije. Prvotná hřích vymizel nadobro, a to metodikou mysteriózného cestování, které je mnohem efektivnější než dosud známé dopravní prostředky pozemského světa.

Guvernérovo dobrodružství kapitola sedmá

Léta ubíhají. Obě země zároveň vzkvétají. Lesopark je stále Lesoparkem a stává se navíc hlavní přírodní metropolí bývalého Absurdistánu, který se již takhle nejmenuje, ale dávno přijal nový oficiální název: KONFEDERACE VĚČNÉHO LESOPARKU. Kdo ochutnal netradiční plody nového rostlinného druhu, teprve si uvědomil, co guvernér udělal pro celý svět. Neexistovalo žádné utrpení, lidé žili šťastně a požehnaně.
Sláva našeho hrdiny se šířila dál a dál po celém světě, jenže se vládlo bez guvernéra, jehož obrázek byl sice namalován na bankovkách s názvem Saury Konfederace věčného Lesoparku, ale lidé dosud nepochopili, kam vlastně odešel ten osvícený člověk, jenž změnil historii pozemského světa za pomocí mimozemské civilizace.
"Vládne nám obraz." - zvolal obchodník.
"Neposmívejte se mu," ozývá se zákazník, "neboť udělal významné věci. Posloužil lidem poněkud divným způsobem. To všechno mají na svědomí ty podivné stromy s podivnými plody, což celkově prospívá dobré věci."
"Je to divné, fascinující, no prostě úžasné, jakou má guvernér reklamu, která předčila všechny pozemské. Všechny politiky, mocné strčil do kapsy!"
Pronesl obchodník.
"Vždyť se Vám to celou dobu snažím přiblížit." Pravil zákazník.
"Dělá to dva Saury."
Hned na to obchodník.
"Na naše poměry levné, neboť hodnota naší měny stoupá a nekonečným způsobem drtí Euro i Dolar. Již dávno jsme splatili všechny státní dluhy, skvěle jsme vyrovnali i dluhopisy. Míříme vpřed, do ráje. Čeština se stává prvním světovým jazykem."
Zafilozofoval si zákazník.
Všichni si mnou ruce, naprosto všichni, neboť se kasína v bývalém Absurdistánu proměnila v kvetoucí skleníky a zdejší herní stoly s ruletami v mobilní zeleň. Z žetonů a kostek zas vznikly granulky výživného hnojiva. Zahrádkářské kolonie rapidně rostou.

Guvernérovo dobrodružství kapitola osmá

Z planety STEN07 náhle guvernér mizí. Ocitá se opět v začarované dimenzi, aby pokračoval dál. Cestuje svým tělem a myslí z pohledu tajuplných bytostí, ale z lidského hlediska je to zázrak. A tak se opět ohlíží zpět do původní sluneční soustavy, v níž se narodil. Cestovatel si svým kouzlem surfuje planetami, planetkami i měsíci. Necítí žár, ani chlad. Vyslovuje však přání navrátit se na svou rodnou Zemi, kde se nachází překrásný Lesopark, ale jeho přání ne a ne být vyslyšeno.
Nelze však odmítat jedinečnou příležitost, kterou má k dispozici. Ještě musí poznat kus vesmíru. Maximálně se může ohlédnout do křišťálové koule, jak se vede obyvatelům Lesoparku. Je překvapen, že Absurdistán již není Absurdistánem, ale že existuje KONFEDERACE VĚČNÉHO LESOPARKU s metropolí původní země zaslíbené. Je vskutku dojat, jak se dílo daří. Má radost, že lidé dostali rozum.
Navíc je problematika globálního oteplování zcela zažehnána, neboť všechen svět žije podle tradic již zmíněného Lesoparku, vždyť se jedná o svět s obnovenými visutými zahradami na každém rohu, kde je spojena funkce produkční s mimoprodukční. Jak dopadl potok Radechovka? Divili byste se, neboť je osvobozen z podzemní temnoty. V metropoli se zavedl zavlažovací systém. Silnice Pražská spolu s Raisovou ulicí se stala vodním koridorem, tudíž naše zaslíbená metropole připomíná italské Benátky.

Guvernérovo dobrodružství kapitola devátá

Přistává ve velkém rybníku, všude vlhko a vzduch, vydávající nesnesitelný zápach. Ocitá se snad v nekonečném pohřebišti tentokrát na planetě STEN06. Jsou vidět akorát náhrobky plovoucí na hladině s podivnými nápisy, které nelze rozluštit. Jistě se jedná o jména zesnulých. Ale kdo jsou ti zesnulí na místním hřbitově?
Od hrobů k hrobům je cesta stereotypní, neboť jsou všechny stejné. Slunce svítí slabounko. Paprsky zápasí s hustými oblaky. Marně zápasí. Je to vidět, v jaké nevýhodě je světlo oproti temnotě. Guvernér již nemůže dále putovat. Opírá se náhrobků, ale to se mu stává opět osudným, neboť se najednou silným hlasem ozývá příšera s obrovskou mačetou. "Co tu děláš?"
"Zabloudil jsem," odpověděl guvernér, " protože jsem se znenadání dostal na planetu, kterou vůbec neznám. Přiznám se, že by se mi tu nechtělo ležet posmrtně."
"To ti ani neradím," zvolala smrtka s mačetou, "tenhle svět je plný ztroskotanců, co sem vlastní vinou zapadli."
Ponurost místního společenstva dodala Václavovi odvahu položit následující otázku: "Jak tahle planeta vlastně vznikla?"
"Čistě z mrtvol celého vesmíru," hned na to smrtka " a ty budeš dalším stavebním kamenem, neznámý a vzácný červe."
"Tady by se měla založit zahrádka. Leknínům by se tu dařilo skvěle." Zvolal guvernér.
"A co jsou to ty lekníny." - ptá se smrtka.
"Překrásně kvetoucí vodní rostliny, které by to tu vyzdobily."
Využívá Václav svých odborných znalostí. Vytahuje z kapsy knihu o vodních rostlinách a ukazuje všemožné společenstvo zástupců. Poté vytáhne knihu o skalničkách a navrhuje je vysadit na kamenné náhrobky.
To už zasahují spřátelení mimozemšťané, kteří najednou vykouzlili vše, co guvernér potřeboval osázet.
"Ušetřím tě, neboť jsem ti velmi vděčná za překrásnou, dobře zvládnutou kompozici, kterou jsi navrhl. I mě se líbí, že už zesnulí nemusejí živořit."
Václav naráz mizí z planety STEN06, kterou z výšky vidí zcela rozkvetlou jako v máji. Zázrak se stal i na tom nejstrašidelnějším místě. Děkujme Bohu, že smrtka nerozsekala našeho turistu mačetou.

Guvernérovo dobrodružství kapitola desátá

Na planetě STEN05 sucho vládne. Nic zde neroste, jen nesnesitelný žár sužuje místní zemi. Jakmile guvernér nenásilně přistál, ihned se roztopil v místní fluidum. Přesto nic necítí, neboť je vybaven zázračnými ochrannými prostředky. Alespoň se vžije do situace horkých a vřelých živlů.
Roztápí se, nyní je jeho tělo amébou, která se roztéká na všechny strany. Řekli bychom, že je už po Václavovi, ale to se začnou dít věci.
Václavovo fluidum objímá planetu, neboť se rozprchává na všechny strany. S kým si nejspíš povídá? S další tekutinou, anebo rovnou s plazmou? Ne, jenom ji objímá. Co kdyby na guvernérovi začaly růst kytičky? To musí pršet, ale toho se nedočkáme. Tak alespoň nenáročné mikroorganismy mohou svou strukturou tvořit zahrádku. To je výtečný nápad! A proto sem s ním!
A tak se stala proměna, protože přátelé z vesmíru nebyli daleko. V tu chvíli začaly padat asteroidy a uvolňovala se z nich vodní pára. Najednou se náš dobrodruh ocitl pod jedním mikroskopem. Byl vyzdoben jako vánoční stromeček půvabnými organismy.
Jak se jich zbaví? Vypadá to, že nikdy. Jen nezoufejme. Právě si poradil. Ty nižší organismy již vytvářely svůj substrát a také svoji atmosféru. A kde je guvernér? Ten vyšel ve svém původním stavu zdráv a nepoškozen, jako katalyzátor při chemických reakcích. Obětoval se a dopadl na vysněné exkurzi perfektně, a to s čistým svědomím, vždyť jeho vědomí již dávno dokáže dělat zázraky. Místní podmínky se stabilizovaly a vytvořil se další vesmírný ráj pro živé organismy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama